be so happy that when others look at you they become happy too

diary notes

Březen 2018

31. března 2018 v 20:28 | Eli
Ahoj ♥
Vítám vás tady u dalšího článku! Jelikož uplynul další měsíc a dneska máme posledního, opět sepisuju, co se v tomto měsíci událo. A že z března mám fakt dobrý pocit!
bože můj, může mi někdo říct, co se mi to stalo s blogem, že mi vůbec nejde manipulovat s obrázkama?
Výsledek obrázku pro book tumblrVýsledek obrázku pro march tumblr
Výsledek obrázku pro spring flowers tumblr
Picture

Únor 2018

4. března 2018 v 21:30 | Eli
Ahoj!
Trochu se zpožděním tady sepisuju článek o mém únoru. Plánovala jsem ho vydat už ve středu, kdy bylo posledního, ale měla jsem takovou "blogovou" krizi. Po pravdě ještě trochu přetrvává. Asi jste to už někdy zažili, prostě mám pocit, že blog je najednou k ničemu, že už mě nebaví a tak podobně. Už dlouho jsem taky neobcházela vaše blogy, ale nějak na to nemám čas. Doufám, že se to nějak zlepší a já chytím nějaký svěží vítr...snad!
A teď už k únoru! Doufám, že si vzpomenu na všechno, co vám tady chci popsat!
Související obrázekVýsledek obrázku pro february tumblrVýsledek obrázku pro ill girl tumblr
Picture

Leden 2018

31. ledna 2018 v 18:19 | Eli
Ahoj :)
Rozhodla jsem se, že začnu psát články o měsíci, který právě uplynul. Popíšu co se mi povedlo, co třeba naopak ne, zkrátka co jsem celý měsíc dělala. Věřím, že mi to pomůže si tak nějak sesumírovat jak třeba pokračuji ve svých cílech.
Kdysi jsem si už zkoušela psát deník, ale nevydrželo mi to dlouho. Žiju totiž v takovém strachu, že můj deník někdy někdo objeví a to bych nechtěla. Na blogu se cítím přece jenom bezpečněji, takže proto tato série vznikla.
Články budu zařazovat do rubriky diary notes, protože mi tam tak přirozeně pasují.
Mimochodem, tohle je po dlouhé době článek, který nevychází v neděli, jestli si toho někdo všimnul :D
Související obrázek Související obrázek Výsledek obrázku pro girl winter tumblr
Picture

O všem a o ničem ☁

19. listopadu 2017 v 21:19 | Eli
Nejspíš tenhle článek čtete jen proto, že jste sem omylem zabloudili, protože tady už strašnou dobu článek nebyl a budu se opravdu divit, když si tohle někdo přečte...ale no a co. Mám dobrou náladu a tak bych se chtěla zase jednou vypsat. Napsat co dělám, co nedělám, co mě činí šťastnou a tak dále.
Výsledek obrázku pro fall girl tumblr coffee Výsledek obrázku pro baby it's cold outside tumblr
Od tý doby, co tu byl článek naposledy, se pěkně ochladilo. Když vstávám je tma, když jdu ze školy, tak už je taky skoro tma. Díky těmto dvěma faktorům, a taky asi kvůli mojí lenosti, jsem už nebyla 4 týdny běhat. Mé období "cvičím 4-5x týdně" se změnilo ve "no tak alespoň že se mi to povedlo 2x". Nechápejte to tak, že by mě to přestalo bavit. Baví mě to pořád hrozně moc, ale nemám čas. Z celýho dne jsou zhruba tak 2 hodiny, kdy nedělám nic spojeného se školou (ale myslím na ní pořád), a tyhle dvě hodiny investuju do kvalitního času stráveného s rodinou, do čtení, a pak až následuje cvičení. Ale mému tělu to vyhovuje tak jak to je, kromě toho chodím s pejskem ven, bruslit, tancuju...takže pohybu jsem se nevzdala!
Ale zpět k té zimě. Nevím, jestli letos přišla brzy nebo ve větší míře, ale totálně mi vytřela zrak. Ráno se klepu a to jsem jediný člověk v autobuse, který má kulicha na hlavě a šálu. Chtěla bych si vzít ještě rukavice, ale to bych asi už fakt byla divná. Ve škole taky mrznu. Ráno vstanu a mrznu. A to pozor, je teprve půlka listopadu! Co budu dělat při těch lednových mínusových teplotách? No už asi vím, prostě zamrznu!
Picture

Jak jde život & další blbosti

3. srpna 2017 v 20:23 | Eli
Ahoj!
Jsem tu s dalším článkem, tentokrát se vám tady vykecám ze svých momentálních myšlenek, řeknu vám, co mě čeká ve zbytku prázdnin a...tak dále.
Výsledek obrázku pro summer girl tumblr Výsledek obrázku pro summer girl tumblr Výsledek obrázku pro summer girl tumblr
Stýská se mi. Stýská se mi po Krétě, po holkách, po školních dnech, které jsem měla plné a nezbýval žádný prostor pro nudu. Té je teď víc než dost.
Z Kréty už jsem se těšila domů, no teď bych dala cokoliv za to, abych se tam mohla vrátit. Čtu si článek, projíždím fotky a nemůžu uvěřit tomu, že jsem byla tak šťastná a dojatá, když jsem dorazila domů. Tam jsem nemusela nad ničím přemýšlet, bylo tam nádherně, všude bylo slyšet, vidět a cítit moře. Tady jsem zavalená problémy, kvůli tomu jsem protivná a ve finále, když mám chvíli volného času, tak se prostě nudím. A je to taková ta hnusná nuda, pořád ležíte na jednom místě, bolí vás z toho záda, přemýšlíte o tom, jak jste promrhali už víc než půlku prázdnin...
Ale snažím se proti negativní náladě bojovat. Hodně jsem v poslední době přehodnotila svůj vztah k sobě samé, snažím se mít ráda, dělat pro sebe jen to nejlepší a být šťastná. Jelikož jsem měla před prázdninami celkem závislost na sladkých nápojích, a to rovnou na všech možných kolách, rozhodla jsem se na začátku července, že s tím něco udělám. Přes týden tedy piju jenom vodu a o víkendu si pokaždé povolím jednu flašky koly. Do konce práznin bych ráda kolu úplně vymazala ze svého jídelníčku, ale je to pro mě celkem těžké, protože předtím jsem vážně pila třeba čtyři dvoulitrovky týdně. Nesnídala jsem, a tak celá moje energie vlastně pocházela právě ze sladkých nápojů. Teď na sobě pozoruji, že mám potřebu jíst víckrát denně. V prvních dnech mého půstu jsem dokonce byla přes den tak unavená, že jsem si prostě dala odpoledne šlofíka. Taky jsem začala cvičičí výzvu a vyhovuje mi o moc víc než 30 Day Shred, kterou jsem cvičila loni a stejně jsem jí nedokončila. O tom, co se pro sebe snažím dělat a o lásce k sobě samé bude určitě článek, takže tady už o tom končím :D
Od Kréty jsem nebyla na žádném výletě a ani jsem nejela za žádnou kamarádkou. Ale teď bude nedaleko pouť, takže tam se pojedeme podívat, a pak máme naplánované asi 3-4 výlety s rodinou. Za dva týdny jedu se svou kámoškou do Prahy a ke konci prázdnin bych se měla setkat s ostatními kámoškami - pojedeme na kola. Na to se těším už od konce školy. Chybí mi ty naše rozhovory o všem a o ničem, to, jak se s nima cítím milovaná a šťastná. Jako by mi chyběl kousek mě samé, bez kterého sice dokážu přežít, ale moje srdce tiše pláče :(
Už více než tři týdny chodím na brigádu, o které bych taky ráda napsala článek, ale po pravdě zatím nevím, co bych do něj napsala. Brigáda to není nijak obtížná, chodím tam pouze třikrát denně maximálně na hodinu. Samozřejmě to vstávání není úplně to, co bych o prázdninách chtěla, ale já bych se beztak déle nebudila, takže je to vlastně jedno. Brigáda je zatím fajn, zbývá mi ještě 12 dní do půlky srpna, a pak ještě na konci prázdnin pár. Vydělané peníze plánuji použít na učebnice do prváku a taky si něco určitě schovám na dovolenou na příští rok.
Určitě jste si asi všimli, že už dva měsíce nevyšel článek o tom, co jsem přečetla. Tuhle ,,sérii" jsem se rozhodla tak trochu pozastavit. Byla jsem už trochu otrávená z toho, jak jsem každý měsíc popisovala každou knížku - i ty, které mě vůbec ničím nezaujali. Takže pokud přečtu nějakou super knížku, která mi vyrazí dech (což se zatím od začátku prázdnin asi nestalo), určitě se o ni s vámi podělím a někdy se možná vrátím k minirecenzím všech přečtených knih. Pokud jste ale zvědaví, co jsem zrovna přečetla, stále doplňuji knihy do Knižní výzvy (odkaz v menu ←).
Blog má taky nový design, jelikož z toho starého už jsem byla taky unuděná. Všechny designy si dělám sama - taky to podle toho vypadá -, ale já jsem s tím spokojená, protože jakmile otevřu svůj blog, dýchne na mě taková ta letní atmoška a jsem hned šťastnější a taky uvolněnější. Do menu jsem mimo jiné také přidala pár nových oblíbených blogů. To mě teď baví úlně nejvíc - projíždět blogy a číst si vaše články. Budu určitě ráda, když mi dole v komentářích doporučíte nějaký blog, který je v podobném duchu jako mé oblíbené anebo ten můj.
To by bylo k dnešnímu článku všechno. Užívejte všichni prázdniny, protože už se nám pomalu blíží ke konci, a dejte vědět, jak bojujete s případnou nudou!
Vaše Eli ♥

Léto & školní výlet & za týden letím

25. června 2017 v 11:40 | Eli
Ahoj moji milí!
Tento týden jsme dopsali poslední písemky ve škole, uzavřely se známky a taky kalendářně začalo léto. Prázdniny jsou tady za méně než týden, což někomu (mně) může připadat strašně super, ale na druhou stranu i strašně brzo, protože na to ještě není úplně připravený.
Zítra jedeme na školní výlet, poslední v této sestavě. Sice chodím na osmileté gymnázium, takže budu pokračovat dál ty čtyři roky, ale dva z naší třídy nebudou, odcházejí na jinou školu. Proto si musíme náš poslední výlet s nimi a zároveň i s naší třídní učitelkou užít. Jedeme na tři dny, 26.6.-28.6., budeme ubytováni v kempu u Berounky a navštívíme několik památek. Sice jsem se až doteď na výlet moc netěšila, protože mě letošní program nijak moc nenadchnul, ale jak dnes přemýšlím nad tím, co si budu balit, a prohlížím si fotky chatek v kempu, najednou na mě dopadá taková táborácká nálada. Takže doufám, že školní výlet dopadne skvěle.
Výsledek obrázku pro girl rucksack camera tumblr
Další věcí je, že přesně za týden už budu na letišti čekat na naše letadlo na Krétu. Nemůžu tomu uvěřit. Když jsme si v dubnu zájezd našli, připadalo mi, že to bude až za milion let, ale ó můj bože je to za už za týden! Přestože poprvé poletím v letadle, poprvé budu na letiště, poprvé všechno, nemám momentálně vůbec z ničeho starosti, strach, nic. Dřív jsem urputně odmítala někdy sednout do letadla, ale teď na to ani nemyslím. Prostě si tam jen sednu a ono mě odnese do Řecka, co je na tom strašidelného? Už ani zmatku na letišti se nebojím, jsem přece člověk a umím se s jiným člověkem celkem dobře domluvit, takže se snad nemůže stát, že bych se někde ztratila, že bych si sedla do jiného letadla, nebo že bych svůj kufr poslala někam na Mauricius. Jsem jenom neskutečně natěšená na to, až si budu balit a budu si sebe představovat v plavkách na té slunné pláži. V moři. Na všechny ty fotky, které pak použiju v článku tady na blogu! Pořád mi to zní jako neuvěřitelná věc.
Už teď si myslím, že moje dojmy z toho všeho nového (a fotky) vydají více než na jeden jediný článek :D
Nemám tušení, kdy a jestli vůbec vyjde Přečeteno za červen, protože momentálně mám naplánovaných víc článků, které jsou pro mě (a snad i pro vás) zajímavější, než četba. Ale věřím, že třeba ve volných chvílích někdy příští týden na článku zapracuji a mohla bych ho vydat po návratu z Kréty.
Související obrázek
A co vy? Už jste byli na výletě, nebo teprve vyjedete? A podíváte se také o prázdninách někam za hranice? Ráda si přečtu o vašich cestách!
Vaše Eli ♥

Vytížená

10. června 2017 v 19:15 | Eli
Prázdniny se nezadržitelně blíží. Neskutečně moc se těším, protože o prázdninách se stane spoustu věcí, které mi (doufám) změní život.. jenže mám pocit, že na to ještě nejsem připravená.
Výsledek obrázku pro summer is coming tumblr

Následující 4 týdny v mém životě budou asi ty nejplnější, které jsem kdy zažila. Následující dva budou ve znamení dokončování školy, dopíšeme si poslední testy (kterých bude hodně) a já budu asi hodně přemýšlet nad tím, co všechno jsem za těch 9 let zažila. 9 let povinné školní docházky. Prošla jsem dvěma školami (teda... tou druhou jsem ještě neprošla), poznala spoustu lidí, učitelů, napsala milion diktátů... Je to pro mě dlouhá etapa, více než polovina mého života, a já jsem si díky ní mnoho zažila. No nic, nechci se tady rozepisovat o škole, to možná někdy jindy :D
V týdnu, který následuje po těch dvou, budu úplně nejvytíženější. V pondělí odjíždíme na školní výlet, poslední s naší momentální třídní učitelkou. Jedeme někam ke Křivoklátu, navštívíme Plzeň, Prahu, vyzkoušíme si paintball a zavítáme do Techmánie. Na výlet se těším, ale asi ne tolik, jak bych chtěla. Není úplně podle mých představ, měli jsme místo Techmánie jít do Jump arény, do níž jsem se fakt hodně těšila. Ale v pondělí jsem nebyla ve škole a najednou se celý plán změnil, výlet se úplně překopal, z čehož jsem moc nadšená nebyla. Ale přece není nejdůležitější, kam jdeme a co budeme dělat, ale s kým tam budu a jak si to užijeme. :)
Z výletu se vracíme ve středu, ve čtvrtek nejspíš odevzdáme učebnice a v pátek je vysvědčení! Kterým oficiálně dokončím základní školní docházku. Pak je sobota... a v neděli ODLÉTÁM na Krétu.
V sobotu po vysvědčení tedy musím zařídít pár věcí... zabalit si na svoji úžasnou dovolenou, přestěhovat svoje morčátka k prarodičům, kde budu trávit celé prázdniny (až se vrátím z Kréty :p), a taky oslavit třetí narozeniny své sestřičky, které má v pondělí a na které tady bohužel nebudu.
Když už jsem se zmínila o morčátkách... Do celého tohoto zmatku se má narodit vrh jedné mojí holčičky. Termín má někdy okolo 20. června. Nevadilo by mi to, kdyby to byla některá ze samiček, která už třeba vrh měla a ten další by zvládla levou zadní. Jenže se jedná o A., samičku, která ještě nerodila a to už v únoru oslavila první narozeniny. (Morčátka by měla rodit nejlépe do prvních narozenin, poté se jim k sobě přibližují pánevní kosti a miminka by tak nemusela projít porodními cestami.) Ještě ke všemu je A. takový zmatkář, můj malý blázínek, což se mi na ní na jednu stranu líbí, ale na druhou nemůžu předpokládat, jak se bude chovat ke svým mláďatům. Takže můžu jenom doufat, že se všechno povede, A. dokáže miminka porodit a postará se o ně. Taky mám tajné přání, aby si vybrala brzký datum, protože pak bych mohla být s miminky delší dobu. Děsím se okamžiku, kdy odletím a nebudu tady moci pro ně být, kdyby se cokoliv stalo. Snad se všechno povede a do Řecka budu dostávat jen samé příznivé zprávy, jak se miminkům daří.
Druhý den po návratu z Kréty, tedy 10. července (přesně za měsíc!) nastupuji do své první práce! Teda na brigádu, ale jako práce to zní lépe! :D Budu pořádná "jezedačka", protože se budu starat o kuřátka (konkrétně o brojlery) v našem místním zemědělském družstvu. Mám to od domu jen pár metrů a ani to není žádná namáhavá a časově náročná práce, takže se budu moct normálně věnovat všem svým prázdninovým radovánkám a cílům.
Neskutečně moc se na prázdniny těším, protože mě čeká spoustu nových věcí (třeba let letadlem...může mi někdo říct, co se vlastně dělá na letišti? :D) a chtěla bych toho hodně vyzkoušet. Taky mám radost, že budu mít náměty na články (konec základky, Kréta, brigáda...) a taky čas na čtení!
Těšíte se na prázdniny? Jedete někam? Píšete teď ještě ve škole něco?
Mám vás ráda!
Vaše Eli ♥


Natěšená jak malý dítě...

28. dubna 2017 v 20:17 | Eli
Ahooj!
Dneska jsem si pro vás připravila takové malé shrnutí toho, co se v poslední době událo, co momentálně řeším a taky se s vámi podělím o jednu velkou novinku, ze které jsem naprosto nadšená!
Související obrázek

Just talking about nothing & other things ☼

28. února 2017 v 21:13 | Eli
Ahoj!
Přestože je konec měsíce, dnešní článek nebude co jsem přečetla, ten vyjde někdy během tohoto týdne. Trochu nestíhám no. Místo toho jsem měla náladu na kecací článek, kde se vám svěřím s událostmi posledních týdnů. Doufám, že vás to nebude nudit, ale já už se tak strašně potřebuji vypovídat! Snad ten článek bude mít hlavu a patu, protože se mi to teď v hlavě mele páté přes deváté, ale tak co. Jsme všichni jenom lidi.
Výsledek obrázku pro tumblr
Chtěla bych psát pouze o hezkých věcech, ale není snad minuty, kdy bych nemyslela na to, jak to naše babička se svým úrazem dál bude zvládat. Přestože se jí úraz stal už před více než dvěma měsíci, všechno se celkem zkomplikovalo. Jsem z toho nesmírně zničená, frustrovaná a hlavně taky smutná. Mojí jedinou útěchou je, že pomalu ale jistě se všechno dává do pořádku a babička možná brzy začne zkoušet chodit a nebude tak odkázaná na pomoc nás ostatních.
*Konec deep části článku*
Teď mám jarní prázdniny. Jsem u babičky a nejde toho moc dělat. Čtu (ikdyž vůbec né moc), hraju hodně počítačových her (nějak se vracím do svého dětství), ale stejně bych už nejradši byla ve škole. Mám pocit, že toho hodně flákám, že roupama nevím, co bych dělala, přestože mám ještě milion věcí, které bych potřebovala udělat. Ale ne, padla na mě nějaké předjarní únava. Asi. To je další věc. Jaro.
Loňskou/letošní zimu jsem si myslela, že se ze mě asi poprvé za celý můj dosavadní dlouhý život stává člověk, který má rád zimu. Ale jakmile se začaly dny prodlužovat a objevilo se sluníčko... Všechno jsem v ten moment odvolala! Vážně z celého srdce zimu nenávidím. Nenávidím mrznutí uší a prstů. Nenávidím navlékání a svlékání milionu vrstev oblečení, ve kterých si pak připadám jako sněhulák. Asi jedinou věcí, která mě na zimě tak neštvala, bylo těch pár dnů (týdnů?), kdy byl sníh a mohli jsme se koulovat, bobovat a obdivovat náádhernou krajinu. No... ale na ten pocit ledového sněhu za krkem si ráda další rok počkám, děkuju pěkně.
Jsem vážně hodně jarní a letní člověk, slunce mě neskutečně dobíjí energií. Nemůžu se dočkat léta. Boože kolik já toho chci udělat!
Za měsíc a kousek mi bude patnáct. Skoro se z toho hroutím, protože si připadám neskutečně staře. Budu mít občanku. Všichni mě budou brát jako "velkou". Budu platit dražší vstupné! :D Dodává mi to pocit větší zodpovědnosti a zároveň na sobě pozoruji, že začínám nějak myslet hodně na sebe a na svoji budoucnost. Třeba jsem v posledních týdnech zavrhla profesi, kterou jsem si vysnila už jako dítě. Vážně hodně jsem chtěla být veterinářkou, celkově jsem vyrůstala a vyrůstám mezi zvířaty, mám k nim velice kladný vztah a dokázala jsem si sebe jako veterinářku představit... Jenže jak rostu, stále více si uvědomuji, že nejde jen to "chtít", ale taky se nad tím trochu zamýšlet. Uvědomila jsem si, že se prostě nedokážu donutit k tomu, abych dál studovala fyziku a chemii, což jsou dva ze tří nejdůležitějších předmětů potřebných pro tuto profesi (jestli ne, opravte mě, mám to jen z jednoho zdroje :)) a shodou okolností dva mé asi nejneoblíbenější předměty. Ikdyž už bych se k tomu třeba dokopala, nebo si fyziku s chemií nějakým zázračným způsobem zamilovala, stejně už si tím nejsem na 100% jistá. Nechci studovat něco, co mě nebude bavit, čeho pak budu třeba litovat. A navíc mi připadá, že toto povolání není mezi "běžnými" lidmi vnímáno úplně seriózně. Od cizích lidí jsem často slýchala, že z toho vyrostu, potom co jsem jim řekla, že chci být veterinářkou. Prostě lidé, kteří nemají úplně vyvinut ten vztah ke zvířatům, neberou toto povolání jako důležité. Což mě mrzí, protože je mezi námi spoustu lidí, kteří by pro své mazlíčky udělali cokoliv... Další lidé se mi téměř smáli a s pobavením se ptali, zda si sebe opravdu dokážu představit, jak v holinách od kravinců rodím v maštali tele.
Jsem ráda, že jsem si tento sen udržela takhle dlouho. Ani se nedá říct, že jsem z něho vyrostla... Prostě jsem jen zauvažovala a dopídila se, že to asi nebude úplně pro mě. Asi byste teď čekali, nad jakým povoláním teď přemýšlím. Ale já si zatím žádné konkrétní povolání nepředstavuji. Naštěstí jsem na osmiletém gymplu, takže mám ještě dost času na to si nějakou představu udělat a nějak na tom pracovat. Poslední dobou mě opravdu hodně láká právo... pár lidí nezávisle na sobě už mi něco podobného radilo, ale cítím, že to ještě úplně není ono. Však ono to jednou přijde, času mám zatím dost.
Výsledek obrázku pro girl thinking pinterest
S mými blížícími se patnáctými narozeninami taky pociťuji nutkání někam se podívat, procestovat celý svět, potkat nové lidi, vyzkoušet nové věci.
Neskutečně moc bych tohle léto chtěla někam do zahraničí. Za celý svůj život jsem byla jen ve Španělsku (a v Německu teda no..). Ale to mi bylo... tramtadadá...pět. Takže asi tušíte, že pětiletá já úplně neměla touhu poznat krásy jiných kultur a národů, ale spíš jí to táhlo do hotelového bazén(k)u. Takže asi tak.
Můj asi nesplnitelný sen je podívat se letos do Itálie nebo Francie. Úplně s kýmkoliv, jakkoliv, jsem tu, nová já, patnáctiletá já, a čekám na dobrodružství.
Související obrázek
Tak to by bylo k dnešnímu článku všechno!
Sladké sny a budu se na vás těšit příště!
Vaše Eli ♥


The most & more ♣

10. prosince 2016 v 19:56 | Eli
Tak jo... doufám, že jste připravení na pořádnou dávku novinek z mého života, mých myšlenek a ostatních kravin!
Budu se snažit udělat to čtením zábavným, protože já bych si taky teď nejvíc přála zamuchlat se do peřin s notebookem a kakaem a jen si číst samé články o... kravinách. Bože, já ty úvody fakt umím, lol.
Jdem na to.
Vánoce se nám blíží. A já, ačkoliv jsem v nějakém z předchozích článků psala, že absolutně miluju vánoční atmosféru, tak to jde letos nějak mimo mě. Prostě se nemůžu naladit. Už jsem si přehodila všechny tapety na vánoční, koupila svíčky, ale vůbec se necítím vánočně. Myslím, že bych asi potřebovala sníh.
Vánoce pro mě ale taky znamenají volno a odpočinek, což zatím v mém případě neplatí. Ve škole jsem v jednom kole, píšeme spoustu písemek a ještě pořád se připravuju na olympiádu z dějepisu. Doufám, že nastávající týden bude posledním ,,hodně aktivním" a pak už se budu moct hodit do pohody.
Co se týče dárků... Jsem na tom dost mizerně. U někoho nejsou nápady, u někoho jo, ale zase se třeba nemůžu rozhoupat něco dělat. Mám asi tak, no... jeden dárek. Bravo Eli.
Btw. vy, co jste na tom stejně jako já, k dnešnímu dni máme přesně 14 dní do Vánoc.

Vy, kteří můj blog sledujete už delší dobu, jistě víte, že kromě pejsků a kočiček a všeho ostatního jsou mojí velkou láskou i morčátka. Nevím, jestli jsem se tu už zmiňovala, že s kamarádkou provozujeme i takovou malou chovatelskou stanici skinny morčat (kdo neví, vygooglí). Tak teď už jsem se zmínila no. No každopádně, Vánoce mají být nejhezčí čas v roce a možná tomu bude tak i v naší stanici. Podle mých odhadů bychom momentálně měli očekávat miminka od dvou slečen. Snad se to podaří (ťuk ťuk), protože já se na to vždycky tak dlouho těším a pak se něco pokazí. Holky opečovávám, mluvím s nimi a snažím se navázat spojení s mini hrošíky. Kopanec jsem ještě nedostala, ale něco se nahmatat dá. Pokud se to povede, budu vás informovat, kdy si rozbalíme naše vánoční/novoroční balíčky :). Myslím, že tenhle odstavec asi plně pochopí jen někdo, kdo někdy morčátka/jiné hlodavce choval.

Další věcí je, že jsem včera už dokončila Knižní výzvu na letošní rok. Nejspíš asi ještě napíšu nějaký shrnující článek, jak se mi výzva plnila a tak.
Nemůžu uvěřit, že už tenhle rok pomalu končí. Připadá mi, že to uteklo hrozně rychle a mrzí mě, že si nedokážu vybavit všechno, co jsem letos prožila. Bylo toho tolik a já bych si chtěla pamatovat tolik detailů... ♥
A taky se pomalu blíží první narozeniny blogu... Zítra to bude 11 měsíců, co už se dělím o své blázniviny s někým jiným. Nemůžu říct, že jsem tu každý den, nemůžu říct že jsem tu nějak moc aktivní. Ale miluju pocit, že se pokaždé můžu o svou radost nebo trápení podělit s někým jiným... S vámi ♥ Jste mi obrovskou oporou a vždycky mi dokážete zlepšit den. Patří vám mé velké díky!

Výsledek obrázku pro blog girl tumblr

Vaše Eli.


 
 

Reklama

pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)