be so happy that when others look at you they become happy too

diary notes

Jak jde život & další blbosti

3. srpna 2017 v 20:23 | Eli
Ahoj!
Jsem tu s dalším článkem, tentokrát se vám tady vykecám ze svých momentálních myšlenek, řeknu vám, co mě čeká ve zbytku prázdnin a...tak dále.
Výsledek obrázku pro summer girl tumblr Výsledek obrázku pro summer girl tumblr Výsledek obrázku pro summer girl tumblr
Stýská se mi. Stýská se mi po Krétě, po holkách, po školních dnech, které jsem měla plné a nezbýval žádný prostor pro nudu. Té je teď víc než dost.
Z Kréty už jsem se těšila domů, no teď bych dala cokoliv za to, abych se tam mohla vrátit. Čtu si článek, projíždím fotky a nemůžu uvěřit tomu, že jsem byla tak šťastná a dojatá, když jsem dorazila domů. Tam jsem nemusela nad ničím přemýšlet, bylo tam nádherně, všude bylo slyšet, vidět a cítit moře. Tady jsem zavalená problémy, kvůli tomu jsem protivná a ve finále, když mám chvíli volného času, tak se prostě nudím. A je to taková ta hnusná nuda, pořád ležíte na jednom místě, bolí vás z toho záda, přemýšlíte o tom, jak jste promrhali už víc než půlku prázdnin...
Ale snažím se proti negativní náladě bojovat. Hodně jsem v poslední době přehodnotila svůj vztah k sobě samé, snažím se mít ráda, dělat pro sebe jen to nejlepší a být šťastná. Jelikož jsem měla před prázdninami celkem závislost na sladkých nápojích, a to rovnou na všech možných kolách, rozhodla jsem se na začátku července, že s tím něco udělám. Přes týden tedy piju jenom vodu a o víkendu si pokaždé povolím jednu flašky koly. Do konce práznin bych ráda kolu úplně vymazala ze svého jídelníčku, ale je to pro mě celkem těžké, protože předtím jsem vážně pila třeba čtyři dvoulitrovky týdně. Nesnídala jsem, a tak celá moje energie vlastně pocházela právě ze sladkých nápojů. Teď na sobě pozoruji, že mám potřebu jíst víckrát denně. V prvních dnech mého půstu jsem dokonce byla přes den tak unavená, že jsem si prostě dala odpoledne šlofíka. Taky jsem začala cvičičí výzvu a vyhovuje mi o moc víc než 30 Day Shred, kterou jsem cvičila loni a stejně jsem jí nedokončila. O tom, co se pro sebe snažím dělat a o lásce k sobě samé bude určitě článek, takže tady už o tom končím :D
Od Kréty jsem nebyla na žádném výletě a ani jsem nejela za žádnou kamarádkou. Ale teď bude nedaleko pouť, takže tam se pojedeme podívat, a pak máme naplánované asi 3-4 výlety s rodinou. Za dva týdny jedu se svou kámoškou do Prahy a ke konci prázdnin bych se měla setkat s ostatními kámoškami - pojedeme na kola. Na to se těším už od konce školy. Chybí mi ty naše rozhovory o všem a o ničem, to, jak se s nima cítím milovaná a šťastná. Jako by mi chyběl kousek mě samé, bez kterého sice dokážu přežít, ale moje srdce tiše pláče :(
Už více než tři týdny chodím na brigádu, o které bych taky ráda napsala článek, ale po pravdě zatím nevím, co bych do něj napsala. Brigáda to není nijak obtížná, chodím tam pouze třikrát denně maximálně na hodinu. Samozřejmě to vstávání není úplně to, co bych o prázdninách chtěla, ale já bych se beztak déle nebudila, takže je to vlastně jedno. Brigáda je zatím fajn, zbývá mi ještě 12 dní do půlky srpna, a pak ještě na konci prázdnin pár. Vydělané peníze plánuji použít na učebnice do prváku a taky si něco určitě schovám na dovolenou na příští rok.
Určitě jste si asi všimli, že už dva měsíce nevyšel článek o tom, co jsem přečetla. Tuhle ,,sérii" jsem se rozhodla tak trochu pozastavit. Byla jsem už trochu otrávená z toho, jak jsem každý měsíc popisovala každou knížku - i ty, které mě vůbec ničím nezaujali. Takže pokud přečtu nějakou super knížku, která mi vyrazí dech (což se zatím od začátku prázdnin asi nestalo), určitě se o ni s vámi podělím a někdy se možná vrátím k minirecenzím všech přečtených knih. Pokud jste ale zvědaví, co jsem zrovna přečetla, stále doplňuji knihy do Knižní výzvy (odkaz v menu ←).
Blog má taky nový design, jelikož z toho starého už jsem byla taky unuděná. Všechny designy si dělám sama - taky to podle toho vypadá -, ale já jsem s tím spokojená, protože jakmile otevřu svůj blog, dýchne na mě taková ta letní atmoška a jsem hned šťastnější a taky uvolněnější. Do menu jsem mimo jiné také přidala pár nových oblíbených blogů. To mě teď baví úlně nejvíc - projíždět blogy a číst si vaše články. Budu určitě ráda, když mi dole v komentářích doporučíte nějaký blog, který je v podobném duchu jako mé oblíbené anebo ten můj.
To by bylo k dnešnímu článku všechno. Užívejte všichni prázdniny, protože už se nám pomalu blíží ke konci, a dejte vědět, jak bojujete s případnou nudou!
Vaše Eli ♥

Léto & školní výlet & za týden letím

25. června 2017 v 11:40 | Eli
Ahoj moji milí!
Tento týden jsme dopsali poslední písemky ve škole, uzavřely se známky a taky kalendářně začalo léto. Prázdniny jsou tady za méně než týden, což někomu (mně) může připadat strašně super, ale na druhou stranu i strašně brzo, protože na to ještě není úplně připravený.
Zítra jedeme na školní výlet, poslední v této sestavě. Sice chodím na osmileté gymnázium, takže budu pokračovat dál ty čtyři roky, ale dva z naší třídy nebudou, odcházejí na jinou školu. Proto si musíme náš poslední výlet s nimi a zároveň i s naší třídní učitelkou užít. Jedeme na tři dny, 26.6.-28.6., budeme ubytováni v kempu u Berounky a navštívíme několik památek. Sice jsem se až doteď na výlet moc netěšila, protože mě letošní program nijak moc nenadchnul, ale jak dnes přemýšlím nad tím, co si budu balit, a prohlížím si fotky chatek v kempu, najednou na mě dopadá taková táborácká nálada. Takže doufám, že školní výlet dopadne skvěle.
Výsledek obrázku pro girl rucksack camera tumblr
Další věcí je, že přesně za týden už budu na letišti čekat na naše letadlo na Krétu. Nemůžu tomu uvěřit. Když jsme si v dubnu zájezd našli, připadalo mi, že to bude až za milion let, ale ó můj bože je to za už za týden! Přestože poprvé poletím v letadle, poprvé budu na letiště, poprvé všechno, nemám momentálně vůbec z ničeho starosti, strach, nic. Dřív jsem urputně odmítala někdy sednout do letadla, ale teď na to ani nemyslím. Prostě si tam jen sednu a ono mě odnese do Řecka, co je na tom strašidelného? Už ani zmatku na letišti se nebojím, jsem přece člověk a umím se s jiným člověkem celkem dobře domluvit, takže se snad nemůže stát, že bych se někde ztratila, že bych si sedla do jiného letadla, nebo že bych svůj kufr poslala někam na Mauricius. Jsem jenom neskutečně natěšená na to, až si budu balit a budu si sebe představovat v plavkách na té slunné pláži. V moři. Na všechny ty fotky, které pak použiju v článku tady na blogu! Pořád mi to zní jako neuvěřitelná věc.
Už teď si myslím, že moje dojmy z toho všeho nového (a fotky) vydají více než na jeden jediný článek :D
Nemám tušení, kdy a jestli vůbec vyjde Přečeteno za červen, protože momentálně mám naplánovaných víc článků, které jsou pro mě (a snad i pro vás) zajímavější, než četba. Ale věřím, že třeba ve volných chvílích někdy příští týden na článku zapracuji a mohla bych ho vydat po návratu z Kréty.
Související obrázek
A co vy? Už jste byli na výletě, nebo teprve vyjedete? A podíváte se také o prázdninách někam za hranice? Ráda si přečtu o vašich cestách!
Vaše Eli ♥

Vytížená

10. června 2017 v 19:15 | Eli
Prázdniny se nezadržitelně blíží. Neskutečně moc se těším, protože o prázdninách se stane spoustu věcí, které mi (doufám) změní život.. jenže mám pocit, že na to ještě nejsem připravená.
Výsledek obrázku pro summer is coming tumblr

Následující 4 týdny v mém životě budou asi ty nejplnější, které jsem kdy zažila. Následující dva budou ve znamení dokončování školy, dopíšeme si poslední testy (kterých bude hodně) a já budu asi hodně přemýšlet nad tím, co všechno jsem za těch 9 let zažila. 9 let povinné školní docházky. Prošla jsem dvěma školami (teda... tou druhou jsem ještě neprošla), poznala spoustu lidí, učitelů, napsala milion diktátů... Je to pro mě dlouhá etapa, více než polovina mého života, a já jsem si díky ní mnoho zažila. No nic, nechci se tady rozepisovat o škole, to možná někdy jindy :D
V týdnu, který následuje po těch dvou, budu úplně nejvytíženější. V pondělí odjíždíme na školní výlet, poslední s naší momentální třídní učitelkou. Jedeme někam ke Křivoklátu, navštívíme Plzeň, Prahu, vyzkoušíme si paintball a zavítáme do Techmánie. Na výlet se těším, ale asi ne tolik, jak bych chtěla. Není úplně podle mých představ, měli jsme místo Techmánie jít do Jump arény, do níž jsem se fakt hodně těšila. Ale v pondělí jsem nebyla ve škole a najednou se celý plán změnil, výlet se úplně překopal, z čehož jsem moc nadšená nebyla. Ale přece není nejdůležitější, kam jdeme a co budeme dělat, ale s kým tam budu a jak si to užijeme. :)
Z výletu se vracíme ve středu, ve čtvrtek nejspíš odevzdáme učebnice a v pátek je vysvědčení! Kterým oficiálně dokončím základní školní docházku. Pak je sobota... a v neděli ODLÉTÁM na Krétu.
V sobotu po vysvědčení tedy musím zařídít pár věcí... zabalit si na svoji úžasnou dovolenou, přestěhovat svoje morčátka k prarodičům, kde budu trávit celé prázdniny (až se vrátím z Kréty :p), a taky oslavit třetí narozeniny své sestřičky, které má v pondělí a na které tady bohužel nebudu.
Když už jsem se zmínila o morčátkách... Do celého tohoto zmatku se má narodit vrh jedné mojí holčičky. Termín má někdy okolo 20. června. Nevadilo by mi to, kdyby to byla některá ze samiček, která už třeba vrh měla a ten další by zvládla levou zadní. Jenže se jedná o A., samičku, která ještě nerodila a to už v únoru oslavila první narozeniny. (Morčátka by měla rodit nejlépe do prvních narozenin, poté se jim k sobě přibližují pánevní kosti a miminka by tak nemusela projít porodními cestami.) Ještě ke všemu je A. takový zmatkář, můj malý blázínek, což se mi na ní na jednu stranu líbí, ale na druhou nemůžu předpokládat, jak se bude chovat ke svým mláďatům. Takže můžu jenom doufat, že se všechno povede, A. dokáže miminka porodit a postará se o ně. Taky mám tajné přání, aby si vybrala brzký datum, protože pak bych mohla být s miminky delší dobu. Děsím se okamžiku, kdy odletím a nebudu tady moci pro ně být, kdyby se cokoliv stalo. Snad se všechno povede a do Řecka budu dostávat jen samé příznivé zprávy, jak se miminkům daří.
Druhý den po návratu z Kréty, tedy 10. července (přesně za měsíc!) nastupuji do své první práce! Teda na brigádu, ale jako práce to zní lépe! :D Budu pořádná "jezedačka", protože se budu starat o kuřátka (konkrétně o brojlery) v našem místním zemědělském družstvu. Mám to od domu jen pár metrů a ani to není žádná namáhavá a časově náročná práce, takže se budu moct normálně věnovat všem svým prázdninovým radovánkám a cílům.
Neskutečně moc se na prázdniny těším, protože mě čeká spoustu nových věcí (třeba let letadlem...může mi někdo říct, co se vlastně dělá na letišti? :D) a chtěla bych toho hodně vyzkoušet. Taky mám radost, že budu mít náměty na články (konec základky, Kréta, brigáda...) a taky čas na čtení!
Těšíte se na prázdniny? Jedete někam? Píšete teď ještě ve škole něco?
Mám vás ráda!
Vaše Eli ♥


Natěšená jak malý dítě...

28. dubna 2017 v 20:17 | Eli
Ahooj!
Dneska jsem si pro vás připravila takové malé shrnutí toho, co se v poslední době událo, co momentálně řeším a taky se s vámi podělím o jednu velkou novinku, ze které jsem naprosto nadšená!
Související obrázek

Just talking about nothing & other things ☼

28. února 2017 v 21:13 | Eli
Ahoj!
Přestože je konec měsíce, dnešní článek nebude co jsem přečetla, ten vyjde někdy během tohoto týdne. Trochu nestíhám no. Místo toho jsem měla náladu na kecací článek, kde se vám svěřím s událostmi posledních týdnů. Doufám, že vás to nebude nudit, ale já už se tak strašně potřebuji vypovídat! Snad ten článek bude mít hlavu a patu, protože se mi to teď v hlavě mele páté přes deváté, ale tak co. Jsme všichni jenom lidi.
Výsledek obrázku pro tumblr
Chtěla bych psát pouze o hezkých věcech, ale není snad minuty, kdy bych nemyslela na to, jak to naše babička se svým úrazem dál bude zvládat. Přestože se jí úraz stal už před více než dvěma měsíci, všechno se celkem zkomplikovalo. Jsem z toho nesmírně zničená, frustrovaná a hlavně taky smutná. Mojí jedinou útěchou je, že pomalu ale jistě se všechno dává do pořádku a babička možná brzy začne zkoušet chodit a nebude tak odkázaná na pomoc nás ostatních.
*Konec deep části článku*
Teď mám jarní prázdniny. Jsem u babičky a nejde toho moc dělat. Čtu (ikdyž vůbec né moc), hraju hodně počítačových her (nějak se vracím do svého dětství), ale stejně bych už nejradši byla ve škole. Mám pocit, že toho hodně flákám, že roupama nevím, co bych dělala, přestože mám ještě milion věcí, které bych potřebovala udělat. Ale ne, padla na mě nějaké předjarní únava. Asi. To je další věc. Jaro.
Loňskou/letošní zimu jsem si myslela, že se ze mě asi poprvé za celý můj dosavadní dlouhý život stává člověk, který má rád zimu. Ale jakmile se začaly dny prodlužovat a objevilo se sluníčko... Všechno jsem v ten moment odvolala! Vážně z celého srdce zimu nenávidím. Nenávidím mrznutí uší a prstů. Nenávidím navlékání a svlékání milionu vrstev oblečení, ve kterých si pak připadám jako sněhulák. Asi jedinou věcí, která mě na zimě tak neštvala, bylo těch pár dnů (týdnů?), kdy byl sníh a mohli jsme se koulovat, bobovat a obdivovat náádhernou krajinu. No... ale na ten pocit ledového sněhu za krkem si ráda další rok počkám, děkuju pěkně.
Jsem vážně hodně jarní a letní člověk, slunce mě neskutečně dobíjí energií. Nemůžu se dočkat léta. Boože kolik já toho chci udělat!
Za měsíc a kousek mi bude patnáct. Skoro se z toho hroutím, protože si připadám neskutečně staře. Budu mít občanku. Všichni mě budou brát jako "velkou". Budu platit dražší vstupné! :D Dodává mi to pocit větší zodpovědnosti a zároveň na sobě pozoruji, že začínám nějak myslet hodně na sebe a na svoji budoucnost. Třeba jsem v posledních týdnech zavrhla profesi, kterou jsem si vysnila už jako dítě. Vážně hodně jsem chtěla být veterinářkou, celkově jsem vyrůstala a vyrůstám mezi zvířaty, mám k nim velice kladný vztah a dokázala jsem si sebe jako veterinářku představit... Jenže jak rostu, stále více si uvědomuji, že nejde jen to "chtít", ale taky se nad tím trochu zamýšlet. Uvědomila jsem si, že se prostě nedokážu donutit k tomu, abych dál studovala fyziku a chemii, což jsou dva ze tří nejdůležitějších předmětů potřebných pro tuto profesi (jestli ne, opravte mě, mám to jen z jednoho zdroje :)) a shodou okolností dva mé asi nejneoblíbenější předměty. Ikdyž už bych se k tomu třeba dokopala, nebo si fyziku s chemií nějakým zázračným způsobem zamilovala, stejně už si tím nejsem na 100% jistá. Nechci studovat něco, co mě nebude bavit, čeho pak budu třeba litovat. A navíc mi připadá, že toto povolání není mezi "běžnými" lidmi vnímáno úplně seriózně. Od cizích lidí jsem často slýchala, že z toho vyrostu, potom co jsem jim řekla, že chci být veterinářkou. Prostě lidé, kteří nemají úplně vyvinut ten vztah ke zvířatům, neberou toto povolání jako důležité. Což mě mrzí, protože je mezi námi spoustu lidí, kteří by pro své mazlíčky udělali cokoliv... Další lidé se mi téměř smáli a s pobavením se ptali, zda si sebe opravdu dokážu představit, jak v holinách od kravinců rodím v maštali tele.
Jsem ráda, že jsem si tento sen udržela takhle dlouho. Ani se nedá říct, že jsem z něho vyrostla... Prostě jsem jen zauvažovala a dopídila se, že to asi nebude úplně pro mě. Asi byste teď čekali, nad jakým povoláním teď přemýšlím. Ale já si zatím žádné konkrétní povolání nepředstavuji. Naštěstí jsem na osmiletém gymplu, takže mám ještě dost času na to si nějakou představu udělat a nějak na tom pracovat. Poslední dobou mě opravdu hodně láká právo... pár lidí nezávisle na sobě už mi něco podobného radilo, ale cítím, že to ještě úplně není ono. Však ono to jednou přijde, času mám zatím dost.
Výsledek obrázku pro girl thinking pinterest
S mými blížícími se patnáctými narozeninami taky pociťuji nutkání někam se podívat, procestovat celý svět, potkat nové lidi, vyzkoušet nové věci.
Neskutečně moc bych tohle léto chtěla někam do zahraničí. Za celý svůj život jsem byla jen ve Španělsku (a v Německu teda no..). Ale to mi bylo... tramtadadá...pět. Takže asi tušíte, že pětiletá já úplně neměla touhu poznat krásy jiných kultur a národů, ale spíš jí to táhlo do hotelového bazén(k)u. Takže asi tak.
Můj asi nesplnitelný sen je podívat se letos do Itálie nebo Francie. Úplně s kýmkoliv, jakkoliv, jsem tu, nová já, patnáctiletá já, a čekám na dobrodružství.
Související obrázek
Tak to by bylo k dnešnímu článku všechno!
Sladké sny a budu se na vás těšit příště!
Vaše Eli ♥


The most & more ♣

10. prosince 2016 v 19:56 | Eli
Tak jo... doufám, že jste připravení na pořádnou dávku novinek z mého života, mých myšlenek a ostatních kravin!
Budu se snažit udělat to čtením zábavným, protože já bych si taky teď nejvíc přála zamuchlat se do peřin s notebookem a kakaem a jen si číst samé články o... kravinách. Bože, já ty úvody fakt umím, lol.
Jdem na to.
Vánoce se nám blíží. A já, ačkoliv jsem v nějakém z předchozích článků psala, že absolutně miluju vánoční atmosféru, tak to jde letos nějak mimo mě. Prostě se nemůžu naladit. Už jsem si přehodila všechny tapety na vánoční, koupila svíčky, ale vůbec se necítím vánočně. Myslím, že bych asi potřebovala sníh.
Vánoce pro mě ale taky znamenají volno a odpočinek, což zatím v mém případě neplatí. Ve škole jsem v jednom kole, píšeme spoustu písemek a ještě pořád se připravuju na olympiádu z dějepisu. Doufám, že nastávající týden bude posledním ,,hodně aktivním" a pak už se budu moct hodit do pohody.
Co se týče dárků... Jsem na tom dost mizerně. U někoho nejsou nápady, u někoho jo, ale zase se třeba nemůžu rozhoupat něco dělat. Mám asi tak, no... jeden dárek. Bravo Eli.
Btw. vy, co jste na tom stejně jako já, k dnešnímu dni máme přesně 14 dní do Vánoc.

Vy, kteří můj blog sledujete už delší dobu, jistě víte, že kromě pejsků a kočiček a všeho ostatního jsou mojí velkou láskou i morčátka. Nevím, jestli jsem se tu už zmiňovala, že s kamarádkou provozujeme i takovou malou chovatelskou stanici skinny morčat (kdo neví, vygooglí). Tak teď už jsem se zmínila no. No každopádně, Vánoce mají být nejhezčí čas v roce a možná tomu bude tak i v naší stanici. Podle mých odhadů bychom momentálně měli očekávat miminka od dvou slečen. Snad se to podaří (ťuk ťuk), protože já se na to vždycky tak dlouho těším a pak se něco pokazí. Holky opečovávám, mluvím s nimi a snažím se navázat spojení s mini hrošíky. Kopanec jsem ještě nedostala, ale něco se nahmatat dá. Pokud se to povede, budu vás informovat, kdy si rozbalíme naše vánoční/novoroční balíčky :). Myslím, že tenhle odstavec asi plně pochopí jen někdo, kdo někdy morčátka/jiné hlodavce choval.

Další věcí je, že jsem včera už dokončila Knižní výzvu na letošní rok. Nejspíš asi ještě napíšu nějaký shrnující článek, jak se mi výzva plnila a tak.
Nemůžu uvěřit, že už tenhle rok pomalu končí. Připadá mi, že to uteklo hrozně rychle a mrzí mě, že si nedokážu vybavit všechno, co jsem letos prožila. Bylo toho tolik a já bych si chtěla pamatovat tolik detailů... ♥
A taky se pomalu blíží první narozeniny blogu... Zítra to bude 11 měsíců, co už se dělím o své blázniviny s někým jiným. Nemůžu říct, že jsem tu každý den, nemůžu říct že jsem tu nějak moc aktivní. Ale miluju pocit, že se pokaždé můžu o svou radost nebo trápení podělit s někým jiným... S vámi ♥ Jste mi obrovskou oporou a vždycky mi dokážete zlepšit den. Patří vám mé velké díky!

Výsledek obrázku pro blog girl tumblr

Vaše Eli.


Looking forward to 🎄 | And other things

25. listopadu 2016 v 20:31 | Eli
Poslušně hlásím že stále žiju, ikdyž už jsem se tu pár týdnů neobjevila.
Jedním z důvodů je to, že už mi nějaký ten pátek nefungují statistiky a mě to příšerně štvě!Nestalo se vám to někdy? Normálně mi píšete komentáře, na hlavní stránce vidím, které články navštěvujete, ale ve statistikách je prostě 0. Help me!
To bylo jen tak na okraj. Dnešní článek bude o něčem úplně jiném. O Vánocích. A dalších věcech.
Asi si říkáte, že jsem blázen. Do Vánoc zbývá ještě spoustu týdnů. To je ale omyl, protože pro člověka, jako jsem já, zbývá už jen pár týdnů! Jsem totiž člověk, který Vánoce úplně miluje. Nejen kvůli dárkům, ale Vánoce jsou samy o sobě kouzelné. Symbolizují pro mě čas strávený s rodinou, nádhernou vůni, pohádky,... Prostě si chci užít toto období co nejdéle a co nejvíc. A proto už začínám básnit teď.

Výsledek obrázku pro christmas tumblr gif
Picture

Something has changed

13. října 2016 v 17:51 | Eli
Zase po dlouhé době Ahoj!
V dnešním článku bych maličko chtěla mluvit o škole, o mých pocitech, o tom, co se změnilo,... Prostě trošku se vykecat, jelikož mám prostě plnou hlavu myšlenek.
Více než jeden měsíc už je za námi a já zjišťuji, že tento školní rok je pro mě absolutně úplně jiný než všechny předchozí.
Je to nejen poslední rok na základce, ale mám taky pocit, že je to poslední rok, kdy jsem ještě ,,dítě".

Výsledek obrázku pro school wallpaper tumblr

Právě asi proto, že už mi zbývá nějakých 9 měsíců základního vzdělání, mám pocit, že se hrozně měním.
Začalo to asi tím, že minulý týden jsem dostala nespravedlivě z testu horší známku, než jsem dostat měla. Nebyla to vůbec nějaká tragická známka, ale mně, jedinci prožranému egoismem a arogancí to přece nikdo nesmí udělat! A tak jsem se dostala do absolutně nesmyslného stavu vyčítání, uraženosti, prostě deprese. Určitě jste to už někdy zažili, nemáte chuť nic dělat, máte chuť jít za školu, s někým se pohádat... A to všechno kvůli jedné pitomé známce.
A někdy v té době jsem přišla na to, že věčně všechno nebude podle mých představ, že i kdybych se na hlavu stavěla, tak prostě nebudu mít úžasné známky, nebudu každý den skvěle vyspalá a ještě k tomu všemu nebudu zvládat věnovat čas své rodině...
Prostě a jednoduše jsem si poprvé za několik let řekla, že na sebe nebudu mít takové přehnané nároky. Přestanu být v takové míře arogantní a nebudu chtít být nejlepší ze všech. Protože pokaždé, když mi něco/někdo srazil hřebínek, tak jsem byla uražená, nepříjemná na lidi okolo sebe a ještě víc na sebe.
Zmenšila jsem vysoké nároky, které jsem na sebe tak dlouho měla. Změna číslo 1.
Tahle věc už je na mně docela vidět. Třeba předevčírem jsem úplně zkazila jeden test. Sice jsem pár minut po tom byla dost smutná /ano, smutná, ne naštvaná!/, ale potom už jsem se tomu v pohodě smála. Nikdo není dokonalý! A chybami se člověk nejlépe učí.

Další změnou, která přišla s tou výše uvedenou, je úplné přeskupení priorit.
Dříve vedla na žebříčku mých priorit škola. A pak dlouho nic. Každý den jsem se třeba 2 hodiny učila, pak ještě ráno, v autobuse,... Teď už to vůbec nehrotím tolik jako předtím. V klidu si pustím film, pak si dám vanu, chvilku si čtu a pak si (lehčí) učivo jednou přečtu. Na testy z jazyků jsem se přestala učit úplně, zvládám to ve škole o přestávkách. Když píšeme těžší testy (10 stran+), tak si udělám třeba kakao, vlezu si do postele a snažím se si to alespoň co nejvíc zpříjemnit.
A co jsem posunula před učení? Rozhodně víc se teď věnuji čtení. Nebo spíš užívání si čtení. U knížky relaxuju, právě čtení pro mě znamená "nicnedělání". Taky jsem začala více času věnovat zvířátkům. Nejen morčátkům, o která teď pečuji nejvíce, ale také pejskovi, novým koťátkům,...
Už si nevyčítám, když si večer lehnu na gauč s bráchou, se ségrou, koukáme se na film a klábosíme. Dříve jsem si stále říkala: ,,Vždyť jsem ten čas mohla využít k učení! Mohla jsem mít lepší známky! Mohla jsem být lepší!" Pff. Doufám, že už to nikdy nepronesu.
Takže další změna. Přeskupení priorit.

A další věc. Dříve jsem si nerada něco kupovala pro sebe. Je to možná z větší části kladná vlastnost, protože jsem zbytečně neutrácela, ale to neznamená, že by mi teď nějak výrazně ubývaly finance. Šetřivá jsem stále, ale už mi nedělá problém jít a vzít si z kasičky pár korun, koupit si něco hezkého, co mi udělá radost. Dříve jsem ráda obdarovávala jenom ostatní, ale sama jsem si nekoupila nic.
Začínám pociťovat, že jsem si začala samu sebe více uvědomovat. Už chápu, že první člověk, kterému bych se měla pokoušet zlepšit život, motivovat ho, rozveselovat ho a pomáhat mu, jsem já sama.
Nevím, jestli to souvisí s některou se zmíněných věcí, ale mám pocit, že jsem získala u spolužáků větší autoritu. V pohodě se bavím s lidmi z ,,vyšší vrstvy" (ne že bych tohle rozdělení třídy nějak podporovala, ale je to přirozené, že). Všichni mě nějak více začali respektovat.

Výsledek obrázku pro happy girl tumblr

Tak to by bylo k dnešnímu článku na zamyšlení všechno. Stálo mě to hodně přemýšlení a sil nějak to sesmolit, moje myšlenky seřadit a všechno vám to sdělit.
Nejsem si ještě úplně jistá, jak se tyto moje změny (haha, zní to fakt potrhle) podepíšou na mojí další tvorbě. Ale budu se snažit jít kupředu, přičemž na sebe budu co nejméně tlačit!
Těším se na vás u dalšího článku!
S láskou,
Eli ♥



This season ♣

24. září 2016 v 12:28 | Eli
Ahoj!
Článek nevyšel už asi sto let, takže jsem si řekla, že je konečně čas zase něco sesmolit!

Výsledek obrázku pro warm socks reading tumblr

Už nám začal podzim, moje velice oblíbené roční období. Období rýmiček, teplých ponožek a horké čokolády. To můžu!
Celkově jsem za momentální počasí vděčná, to teplo už mě tak nějak vysávalo. Takhle zase můžu vytáhnout pohodlné džíny a mikiny, za chvilku zase čepice a rukavice. Jsem z toho tak nadšená jenom já?
Co se týče školy, povedl se mi velmi uspokojivý start, takže teď už se můžu začít zase více věnovat i blogu a čtení. Teď se konečně chystám na Než jsem tě poznala a poté bych se chtěla podívat i na film, takže možná z toho bude nějaká recenze.
Tenhle víkend taky budu psát recenzy do školy, ale na film a v angličtině. Jsem už asi pevně rozhodnutá pro Gone Girl, snad se mnou někdo sdílí nadšení z toho filmu (samozřejmě knížka je lepší!).
Další článek vyjde někdy v průběhu týdne, asi ho přednastavím ;).
A ještě bych do tohoto článku chtěla vecpat gratulaci k narozeninám pro mého nejvíc nejlepšího psího přítele na světě ♥♥♥ Můj malý ušounek dneska slaví své šesté narozeniny a pořádně si ten den spolu užíváme.


S láskou
Eli.

Diary notes | Kočkomil

9. srpna 2016 v 12:13 | Eli
Ahoj !
Už dlouho nebyl povídací článek, kde melu páté přes deváté, tak tady ho máte !


Teď se momentálně nic moc neděje, hodně čtu a ležím a tak. Začala jsem nenávidět počasí, protože takhle studený léto fakt nepamatuju. Pár dnů horka bylo, to jo, jenomže vždycky jsou tak co týden, dva, a to pak není žádná sranda, když předem nevíte, který den bude teplo a který ne, když mi appka v mobilu ukazuje fakt úplně jiný počasí. Ty jo, to byla fakt dlouhá věta.
Ale taky jsme konečně začali v srpnu někam jezdit, sice nikam daleko, ale co. Zatím jsme byli na pouti a nakupovat (mám nové boty super), ale co nejdřív plánujeme jet do krokodýlí zoo do Protivína (už jsme tam byli docela dávno, když tam ještě moc krokoušů neměli, ale teď tam pojedem kvůli ségře, ta tam ještě nebyla). Taky bych se chtěla určitě podívat někam jinam, klidně na nějakou zříceninu, ale prostě chci někam jet !!!
Tak a teď se vrátím k té pouti. Já moc poutě ráda nemám, spíš je to taková povinnost tam jít, ale jako dokážu si to užít. Tahle pouť byla malá, šli jsme tam taky se ségrou, která se třikrát zatočila na tom kolotoči s auty, koníčky a motorkami, pak si zaskákala na skákacím hradu, koupili jsme jí balónek s mimoňem (který stejně nesla velká ségra), a nic víc nebylo. Tak jsem se alespoň pohoupala na takové té pirátské lodi, což tam byla asi jediná atrakce, která by mě bavila (lavici ráda fakt nemám, a pak už tam byl jen řetězák, Twister a autodrom, další věci pak jen pro prcky :D). Fakt se těším v září na větší pouť, ve městě, kam chodím do školy, jelikož tam půjdu alespoň s kámoškama.


Docela dávno jsem se v nějakém článku zmiňovala, že budeme mít koťata. Nakonec se nám už v květnu (trošku jsem se zapomněla zmínit) narodila čtyři koťátka, dvě kočičky a dva kocourci. A já jsem od té doby absolutní kočkomil.
Kočičky jsou trošku zdrženlivější, ale do kocourků jsem se úplně zamilovala. Oba jsou černobilý, jeden je absolutně hrozně podobný na maminku, druhý je takový ňuňáč huňáč, hrozný lenoch a pohodář. Dostali jména Aleki a Fufík (ať žije Madagaskar !!!). Z čehož jste asi pochopili, že kluci tady zůstávají (a právě usiluji o kastraci jejich maminky, aby se nestávaly nehody) a kočičky právě dneska odjíždějí do nového domova, půjdou spolu, z čehož mám hroznou radost ! Tak se tady právě s nima loučím, a je to fakt doják ;)
Nikdy ze mě asi úplný kočkomil nebude, ono těch čtrnáct let vyrůstání mezi psy se nezapomíná. Ale je to příjemná změna, oproti kočičkám mi psi připadají takový divocí, bláznivý a nevycválaní.


Tak to zase nebyl tak dlouhý článek, jak jsem myslela...
Co vy děláte ? Jak užíváte prázdniny ?
Eli.



 
 

Reklama

pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)