be so happy that when others look at you they become happy too

B E L G I E & A N G L I E ♥

27. května 2018 v 8:52 | Eli |  travelling
Ahoj!
Jsem mega šťastná, že můžu přidat další článek do své cestovací rubriky, ve které jich ještě moc není. Tenhle zájezd se školou je moje letošní asi největší cesta, v létě nikam nejedu ani neletím, takže zase dlouho do této rubriky nic nepřidám. To ale vůbec nevadí, protože dneska vám tady popíšu své zkušenosti z mé cesty, pobytu v hostitelské rodině a mnoho dalšího.
Výsledek obrázku pro london gif tumblr
Picture

DEN NULTÝ + DEN PRVNÍ
Jako asi každý školní zájezd do Anglie i my jsme jeli autobusem. Hodně lidem dlouhé cesty v autobuse vadí, což úplně chápu. Moje jediná dlouhá cesta do této doby byla cesta autobusem do Španělska, když mi bylo 5, takže to si úplně napamatuju. Ale čekala jsem, že mi ta cesta moc vadit nebude.
Vyjízděli jsme v podvečer, tak abychom k ránu přijížděli do Belgie, kde jsme měli první program. Těch asi 10-11 hodin, kterých jsme jeli, nebylo moc pohodlných. Hodně mě rušilo, že nás každé čtyři hodiny budila průvodkyně, že jsme u benzínky a můžeme si dojít na záchod. Samozřejmě chápu, že je to její povinnost, ale podle mě ten, komu se na záchod chce, je vzhůru a pozná, že jsme zastavili. Já v noci na záchod nechodím, takže mně ten hlasitý mikrofon byl akorát lezl na nervy.
Ráno asi v půl 7 jsme zastavili u takové lepší benzínky v Belgii, kde jsme si vyčistili zuby a dostali jsme mega dobrou snídani. Pak už to bylo jen asi hodinka cesty na místo v Bruselu, kam jsme mířili. Celé dopoledne jsme procházeli hlavní město Belgie, prohlíželi si nejvýznamější památky, a taky jsme měli rozchod na náměstí, kde jsme koupili první suvenýry.
Potom nás čekal (pro někoho určitě velmi zajímavý) program, navštívili jsme Dům evropských dějin. To je několikapatrová budova, ve které dostanete do ruky tablet, do ucha sluchátko a procházíte postupně celou budovou, přičemž se dozvídáte všechno možné o historii Evropy a prohlížíte si exponáty. Pro mě jakožto ne moc velkého znalce dějin to nebylo až tak záživné, ale i tak jsem se mi některá oddělení, například to o první světové válce, docela líbila. Věřím, že pro spoustu lidí je to něco neuvěřitelně úžasného a byli by schopni tam strávit několik hodin. Pokud jste zažraní do dějepisu, určitě někdy do budoucna zvažte, že Brusel a jeho Dům evropských dějin navštívíte, bude to pro vás určitě zážitek na celý život.
Odpoledne jsme autobusem popojeli (vlastně ani nevím, jak dlouho to trvalo) do Brugg, neskutečně krásného městečka. Bruggy mě učarovaly mnohem více než Brusel. Tady jsme si dali vafle, které v Belgii najdete na každém rohu, a nakoupili jsme nějaké čokolády pro naše drahé rodinky. Po procházce Bruggami jsme se vydali do našeho hotelu, který byl luxusní. Moderní, ale zároveň útulný, čistý, s výhledem na jezero. Víc jsme si nemohli přát!
Town Hall v Bruselu
budova Parlamentu
Bruggy

DEN DRUHÝ
V hotelovém pokoji jsme se vzbudili do nádherného slunečného rána a vydali jsme se dolů na snídani. Ta byla jedním slovem božská. Tak nějak jsem věděla, že je to jedna z mála příležitostí se v celém tom týdnu nějak pořádně najíst, takže jsem si toho nandala požehnaně. Bábovku, bagetu se sýrem, čokoládovou rolku, lupínky s jogurtem a taky jsem si po dlouhé době dala kafe. Jak jste pochopily, byl to pro mě takový hodně cheat week :D Po snídani jsem teda byla pěkně nacpaná, ale byl to skvělej pocit!
Poté nás čekala si čtyřhodinová cesta do Francie, kde jsme nasedali na trajekt do Spojeného království. Moje první cesta po moři! Byl to divnej pocit, bylo mi i trochu špatně, ale to rychle přešlo. Na palubě jsme s holkama jako správný turistky udělaly spoustu fotek, a pak už jsme jen lenošily a něco nakoupily.
Po vylodění v Anglii jsme zase hned nastoupili do autobusu, najeli jsme na levou stranu silnice a odjížděli jsme do Londýna.
Navštívili jsme Greenwichský park, námořní muzeum, prošli jsme tunelem pod Temží (ve kterým mi bylo špatně víc než na trajektu), a pak jsme měli asi hodinový rozchod, během kterého jsme se stihli vyfotit s klasickou londýnskou budkou, navštívili jsme Greenwich market a McDonald, ve kterém jsem si dala ledový kafe s karamelem a další den jsem zjistila, že jsem tam vydělala, protože mi chlápek za kasou vrátil víc než měl. Po tomhle rozchodu už jsme zas nasedli do autobusu (který už jsme si zútulnili a milovali jsme ho) a hurá k našemu meeting pointu, u kterého jsme se poprvé měli setkat s našimi hostitelskými rodinami.
Hostitelská rodina...jedna velká kapitola, kterou rozeberu ještě ke konci článku. Naše adoptivní maminka žila se svou maminkou a třemi dětmi v malém bytečku, ve kterém jsme my čtyři měly jeden prťavý pokojíček. Na naše české poměry to nebylo nic moc, ale měly jsme kde spát a co jíst, a to je přece hlavní.
Večer v naší rodině nás čekal velmi adrenalinový zážitek. Vydaly jsme se totiž s naší maminkou (sorry, ale nevím jak ji nazývat) na cestu autem, o které jsme si myslely, že bude trvat tak deset minut. Haha. Trvala tři hodiny, píchly jsme totiž gumu. Vrátily jsme se o půlnoci, my absolutně unavený po celým tom dni...no co vám budu povídat :D Byly jsme rády, že jsme se vyčistily zuby v jejich malé koupelničce, a pak už jsme jenom padly do postelí.
trajekt
random ulička v Londýně
námořní muzeum

DEN TŘETÍ
Další den v Londýně jsme začali snídaní v našich rodinách, a pak už jsme se začali potkávat u meeting pointu. Naše cesta vedla k lanovce, díky které jsme se dostali na druhý břeh Temže, odkud jsme vlakem popojeli nevím kam, abychom se odtud mohli vydat na dlooouuuhooou procházku Londýnem. Byli jsme u Monumentu, což je památník velkého požáru Londýna, a vystoupali jsme jeho 311 schodů, abychom měli výhled na část Londýna. Pak jsme byli u Toweru, Tower Bridge, procházeli jsme různými uličkami, došli jsme k Sheakspearovu divadlu Globe. Zkrátka dlouhá cesta, po které nás už strašně bolely nohy. Ale ještě nebyl konec! Měli jsme tu čest poprvé (a vůbec ne naposledy) vyzkoušet londýnské metro. Lidi, věřte mi, buďte rádi za to, co máme tady u nás! Hezký, uklizený metro, ve kterým je strašně jednoduchý se vyznat. To v Londýně říct nemůžete. Jeli jsme asi 7 stanic, a byli jsme mega rádi, že už můžeme jít ven (to ovšem rozhodně nebyla naše nejhorší jízda v metru!).
Na skok jsme se podívali do Hyde Parku, kde jsme byli nadšení z 15 minut volna, které jsme strávili unavení poleháváním na trávě.
A pak přišlo to, na co jsme se s holkama hodně těšily - Oxford Street! Celý náš 1 a půl hodinový rozchod jsme strávily v Primarku. Lidi, to bylo peklo na zemi! Nikdy, opakuji NIKDY jsem neviděla tolik šílených lidí v obchodě s oblečením. Chápu, že tohle se asi neděje každý den, ale byla to hrůza! Lidi do sebe naráželi, oblečení se válelo po zemi a my z toho byly tak vyjukaný, že jsme se ani pořádně nesoustředily na to, co vlastně chceme. Běhaly jsme tam jako blázni, do košíku jsme házely občas úplný nesmysly. Já jsem si toho moc nevybrala, byl to na mě prostě strašnej stres. Nechala jsem tam asi 20 liber, hlavně za spodní prádlo, který tam bylo fakt levný. Holky se ale rozšouply víc, zvlášť proto, že tam byla celá sekce s Harrym Potterem, kterýho já nijak nemiluju, ale holky jo...
Absolutně unavený z celýho dne chození a pak toho masakru v Primarku jsme se vrátili k metru. Bylo hrozný vedro, v metru ještě víc (v Praze je to obráceně, co?) a bylo tam strašně lidí. Oddychli jsme si, když jsme se shledali s naším autobusem a mohli odjet k našim rodinám.
Večer byl skvělej, protože nás v rodině navštívili jiní studenti z naší skupiny. Bavili jsme se, pili nealko pivo a povídali si s děckama naší adoptivní maminky. Tohle bych označila jako jeden z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší moment z celýho zájezdu. Byla jsem fakt mega šťastná, nemyslela jsem vůbec na školu, na to co se děje doma, prostě jsem si užívala ten okamžik, smála jsem se...prostě čistý štěstí.
výhled z lanovky
výhled z Monumentu I
výhled z Monumentu II
Tower Bridge I
Tower Bridge II
Globe
Hyde park
The Sharp, nejvyšší budova Londýna

DEN ČTVRTÝ
Velmi zajímavý den! Měli jsme totiž namířeno do městečka v jižní Anglii, do Brightonu. Pro nás skvělá zpráva, protože jsme se radovali z každé chvíle, kterou můžeme strávit odpočíváním v autobuse, jelikož jsme v rodině pravidelně chodili spát pozdě, ať už kvůli vyjížďce v Londýně, nebo návštěvě kluků. Ještě před Brightonem jsme zastavili u útesů, kam nás chtěla průvodkyně vzít. Byla tam neskutečná zima, a tak nás jen vzala cca na 15 minut podél pobřeží, a když viděla, že stejně přes mlhu nic nevidíme, zkrátila naši plánovanou procházku a radši nás nahnala do autobusu.
Do Brightonu jsme přijeli někdy před polednem, prošli jsme si známé molo a pak jsme byli v akváriu Sea Life. Po krátké procházce městem jsme měli opět rozchod... a co jsme my nenašly? Primark...:D Sice menší, ale mnohem méně zalidněný než ten na Oxford Street, takže jsme měli čas si všechno prohlídnout. No co vám budu povídat, nechala jsem tam dalších 20 liber, ale tentokrát už jsem si opravdu vybrala věci, co jsem chtěla, a mám z nich vážně radost!
Jízda autobusem zpátky trvala asi dvě a půl hodiny, takže jsme ji všichni využili pro vydatný spánek. Je zajímavé, že na začátku zájezdu nám všem dělalo problém usnout, ale pak, jakmile jsme popojížděli třeba jen půl hodinky, každý okamžitě usnul :D A vůbec jsme nepomysleli na to, že by autobus byl třeba nepohodlný :D
Večer v rodině byl opět bezvadný, opět přijeli kluci a společně jsme večeřeli. Kdyby tam nebyli, my holky bychom se nudily v našem pokoji a nadávaly na to, jak je to tam malinký, ale jakmile tam byli oni, naše nálada se rapidně zlepšila a užívaly jsme si to... Takže je stoprocentní pravda, že nezáleží na tom, kde jste a co tam děláte, ale s kým tam jste! ♥ Vybírejte si proto pečlivě lidi, kterými se obklopujete, protože to bude mít vliv na to, jak se vůbec budete cítit!
u moře
Brightonské molo
moře v Brightonu

DEN PÁTÝ
Náš poslední úplný den v Londýně, řekla bych, že asi nejvíc nabitý. Ráno jsme se lodí po Temži nechali odvézt až k London Eye, tam jsme ještě před samotnou jízdou navštívili 4D kino, ve kterém jsem předtím nebyla. Fajn zážitek, ale myslím, že jednou za život asi stačí. Pak jsme tedy nastoupili do kabinky ,,Oka" a viděli jsme ze vzduchu zase jinou část Londýna.
Poté jsme procházeli různými uličkami, byli jsme u Westminsteru a Big Benu, který se momentálně opravuje. Pak jsme byli u Buckinghamského paláce, královských stájí...a vlastně už ani nevím, kde všude. Těch památek na mě bylo na jeden den trochu moc, takže si opravdu nepamatuju každý významný dům, okolo kterého jsme šli. Ale pamatuju si, že z Trafalgar Square jsme se přesunuli na zastávku autobusu a zažili jízdu Double Deckrem, tedy tím klasickým červeným dvoupatrovým autobusem. V té chvíli už jsem byla ale tak unavená, že jsem tam prostě usnula, místo abych si to opravdu užívala :D Ale zase si to budu určitě pamatovat :D
Dále jsme opět jeli metrem, tentokrát na Picadilly Circus, kde je mega velký obchod se suvenýry! Já jsem ale svoje peníze už utratila, takže jsem si nic koupit nemohla :D Ale i bez kupování to byl zážitek, vidět tolik věcí s britskou tématikou na jednom místě. Kdybych měla peníze, určitě bych tam něco nakoupila...
Před odjezdem jsme měli ještě čas zajít do Tesca, kde jsme si mohli koupit jídlo na cestu. Já bez peněz jsem to spíš využila jako obhlídku, co vlastně můžete nakoupit v takovém londýnském Tescu. Za zmínku asi stojí to, že v Londýně mají víc sladkostí :D
Pak už jsme metrem dojeli zpět, s autobusem jsme měli sraz u Millenium Dome, nebo O2 arény, jak chcete. To je, (alespoň na můj vkus) celkem divná budova, ale je to něco speciálního, co vás na první pohled upoutá.
Tenhle dlouhý den skončil na trajektu, který nás přes La Manche dopravil v brzkých ranních hodinách do Francie. Jak mi bylo při první jízdě špatně, tak teď vůbec. Dali jsme si kafe, chvíli jsme si povídali, a pak jsme si ustlali na pohodlných měkkých sedačkách, kde jsme si zdřímli. Po příjezdu do Francie jsme se jen v polospánku přesunuli do autobusu, kde náš spánek pokračoval.
čekání na loď
výhled na Temži a London Eye
výhled na Tower Bridge z lodi

DEN ŠESTÝ
Tentokrát jsem spala asi až do 5-6 hodin ráno. To jsme byli už v Německu. Pak ale většina z nás přerušovaně spala asi až do jedné hodiny, kdy jsme přejížděli hranice do Česka.
Poslední hoďku nebo dvě před tím, než jsme dorazili domů, byli všichni už natěšení, že se setkají se svými rodinami. Stejně tak já. Ale ve finále jsem si uvědomila, že bych klidně ještě týden nebo dva na cestách zvládla. Tak snad se mi zase brzy poštěstí a někam vyrazím!

SHRNUTÍ - RODINA, CENY, POHODLÍ
A nakonec bych ještě napsala pár slov o tom, jaké to vlastně bylo z hlediska živobytí, ne prohlížení památek.
Všechny rodiny, které jsme jako skupina dostali, bydleli v malých bytech nebo domečkách. Někteří byli v malém pokoji třeba po dvou, někteří po čtyřech, jako třeba my. Byli lepší a horší rodiny, to nemyslím zle, ale bylo to tak. Samozřejmě jste radši, když dostanete komunikativní rodinu, která vám dá na večer vybrat z více jídel, povídá si s vámi o Česku, dá vám do pokoje televizi. My jsme třeba takový luxus neměly, dostali jsme prostě jídlo, které jsme snědly, nikdo kromě dětí si s námi moc nepovídal. Ale my jsme to braly spíš tak, že máme co jíst, máme kde spát a jsou na nás relativně milí, takže jsme byly spokojené. Ano, občas jsme si taky přály mít místo předvařených špaget s rajčaty k večeři kuřecí nugetky s hranolkama nebo objednanou pizzu, ale tak co. To je jen naše (řekla bych česká) pohodlnost.
Občas nás trošku překvapilo, že naše adoptivní maminka se s námi moc nemaže. Žádný ,,Nemáš hlad? Nechceš tohle? Nechceš tamto?" Spíš ,,Podrž mi tuhle tašku. On mi nikdo nevzal mobil? Ještě si zajedu tady k sestře, jo?" To jsme teda asi nečekaly, ale nutno podotknout, že tam jsou prostě zvyklí úplně na něco jinýho, než my tady.
Co se týče cen v obchodech, všechno jídlo je tam dražší než tady u nás. Takže pokud pojedete do Londýna, určitě nepočítejte s tím, že tam něco k zakousnutí, co alespoň trochu zasytí, koupíte pod 1 libru (cca 30 korun). Pokud už v Londýně budete, tak se vyplatí si najít nějaký ten čas na prohlídku obchodů s oblečením, právě jako je třeba Primark. Sice to není nějaká kvalita, ale nakoupíte tam opravdu levné a stylové kousky. Já jsem tam nechala dohromady 40 liber, ale mám spoustu kousků oblečení, který jsem tady nikde neviděla. Takže oblečení - levný, jídlo - drahý!
A co se týče tý jízdy autobusem, který se hodně lidí bojí, protože by se jim nehačalo hezky...nebojte se! Chce to jenom čas, než si na to zvyknete, a pak už je to pohádka :)
Zabalit se do Anglie je docela oříšek, a já už teďka vím, jaké chyby jsem v balení udělala. Zbytečně jsem si brala dvě bundy, tři mikiny... a ono nám celou dobu svítilo sluníčko :D Takže ano, je užitečné si vzít pro všechny případy oblečení do každého počasí, ale ne několik kusů, jako jsem to udělala já. A světe div se, ani dvoje tenisky jsem nepotřebovala :D Snad to do příště vychytám!

A to by bylo k mému výletu do Londýna asi všechno. Snad se vám tenhle článek líbil a třeba vás popohnal k tomu, abyste taky někam zkusili jet, a kdyby ne, tak alespoň jste si přečetli o dobrodružství jedný holky :D
Pokud byste měli třeba nějaký dotaz ohledně čehokoliv, napište ho do komentářů, já všechno ráda zodpovím!
Těším se na vás u dalšího článku!
Vaše Eli ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se ti tento článek?

Ano 100% (14)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Ellie Ellie | 29. května 2018 v 15:00 | Reagovat

Já jsem měla tu čest s londýnským metrem někdy před rokem a musím říct, že jsem z něj měla stejné pocity jako ty. Jinak ti docela závidím pohodlí v autobusu. Já osobně jsem docela vysoká, takže při delších cestách už mám problém se nějak pohodlně poskládat v jakémkoliv dopravním prostředku :-D
Jinak moc pěkný článek :-)

2 Lorretta Lorretta | E-mail | Web | 30. května 2018 v 11:36 | Reagovat

V Londýně jsem byla, je to už pět let zpátky, ale z Primarku jsem si odnesla úplně stejný dojmy jako Ty. Byla jsem šokovaná z tolika lidí, co cpali oblečení do nákupních košů a ani se na něj pořádně nepodívali nebo nevyzkoušeli jej. Ale jinak to byl naprosto úžasný výlet a klidně bych jela znovu :D

3 Lany Lany | Web | 1. června 2018 v 1:02 | Reagovat

Tie fotky <3 Anglicko som tak nejak vždy chcela navštíviť a o Belgicku som nikdy nepremýšľala, no už dávnejšie ma zaujali Bruggy. Krásne

4 Adela Adela | Web | 2. června 2018 v 12:42 | Reagovat

Začínám se mega stydět, že jsem ještě v Anglii nebyla, musím tam někdy konečně vyrazit! Neláká mě ani moc ten Londýn, spíš Brighton <3.
Super fotky!

5 Lucie Lucie | Web | 3. června 2018 v 15:15 | Reagovat

Krásně jsi to sepsala. :) A moc hezké fotky. :) Já jsem si tím úplně připomněla můj zájezd do Anglie, i když už je to hoodně dlouho, co jsem tam byla. :)
Ale jeli jsme stejně jako vy autobusem a trajektem... navštívili jsme víceméně stejné památky.
Do Primarku jsem se tedy v životě nepodívala. :D Ale co jsem slyšela, mají s tím lidé podobné zkušenosti jako ty. :) Alespoň, že v tom druhém sis nakoupila více v klidu a sehnala jsi věci, z kterých máš radost. :)
Rodiny, ve kterých jsme byli ubytováni, byly  taky různé. Já s kamarádkou ale bydlela u rodiny v krásném baráčku. Pokoj jsme měly velký a hezký. Paní tam byla sama... a vždy se ptala, co chceme k snídani apod. :D Asi jsme měly jen štěstí. :)

6 bibinewlife bibinewlife | Web | 5. června 2018 v 17:42 | Reagovat

Moc děkuji za podporu. ♥ To vždy potěší. :-) A něco na tom opravdu bude, blog dává věcem takový větší smysl... snad to teda i u mě pomůže. :-)
Jinak moc hezký článek! V Anglii jsem už také se školou byla a moc se mi tam líbilo. :-) Ale v Belgii jsem nebyla ještě nikdy. :-O
Fotky jsou opravdu krásné! :-)

7 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 7. června 2018 v 6:56 | Reagovat

Tak v první řadě, ty fotky jsou božíííí!! Anglii mám na seznamu už opravdu dlouho, tak doufám, že už si ji budu moct brzy odškrtnout ze seznamu. :-D
Cestování autobusem miluju, vždycky když jedeme s mamkou na nějaký zájezd, volíme autobus. Je to tak pohodlné a praktické!
Jsem moc ráda, že sis výlet užila! Z vyprávění na mě fakt dýchla taková ta "cestovatelská nálada" a nejradši bych teď hned objela celý svět. :D
Těším se na další článek!

8 outcry outcry | Web | 7. června 2018 v 9:38 | Reagovat

Tu Belgii Ti závidím. ♥

9 Keiji Keiji | Web | 10. června 2018 v 3:01 | Reagovat

Jéé, to je nostalgie. Na střední jsem jela v rámci školní stáže na dva týdny do Londýna... a to, co popisuješ, mi vraci vzpomínky. Hlavně ten Primark! :D To se nezměnilo, jak vidím.
Je fajn, jak moc sis to užila. Jen teď mám hroznou chuť se tam zase vrátit, oživila jsi zašlé myšlenky! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)