be so happy that when others look at you they become happy too

Moje problémy s jídlem

21. ledna 2018 v 10:32 | Eli |  writing
Přijde mi, že jsem si v poslední době trochu začala "hrát" na fitness blogerku, která cvičí, žije zdravým životním stylem a je tu jenom proto, aby vám radila, jak tohle máte provozovat taky. Jenže to nejsem já.
Když mi někdo z vás pod minulý článek napsal, že by si rád přečetl nějaký můj pěkný jídelníček, uvědomila jsem si, že je načase, abych se pochlubila tím, že můj vztah s jídlem je poněkud komplikovaný. A v hloubi duše doufám, že se tady najde někdo, kdo to má podobně a mohl by mi nějak pomoct.
Výsledek obrázku pro healthy food quotes
Nevím přesně, kdy to začalo, ani jak to začalo. Ale nejspíš vím proč.
Už odmalička trávím neuvěřitelnou spoustu času u svých prarodičů. Bydlíme ve stejné vesnici, chodím tam každý den a každý víkend tam spím. A každý víme, čím jsou babičky proslulé. Jejich největší starostí je to, zda od nich odcházíte dostatečně nasycení. Zda jste u nich byli s jídlem spokojení. A zda si to jídlo dáte příště znova. Moje babička, ale ani děda, nejsou jiní, a jelikož jsem jejich první vnučka, tak se to u mě tak nějak násobilo. U babičky se mnou bylo (a je) zacházeno tak, že doma prostě vůbec nejíme, že musím tu návštěvu využít naplno a nacpat do sebe co nejvíc jídla, abych byla najedená alespoň do příští návštěvy. Ale jakého jídla! Asi chápete, že zdravá strava to rozhodně není.
A tak jsem celé dětství prožila jedením smažáků s hranolkama, polívek z pytlíku a čokoládových tyčinek. Protože to bylo to, co mi chutnalo, a prarodiče pro mě chtěli přece to nejlepší.
Pak se stalo to, že jsem začala chodit do školy a tam se logicky na mém talíři ocitly úplně nové věci. Zelenina, omáčky, maso na různé způsoby... Ale zkuste si takové dítě naučit jíst něco nového, na co není zvyklé odmalička. Asi jste pochopili, že jsem se žádné té nové věci ani nedotkla a většinou odnášela plné talíře jídla.
Picture


Moji rodiče se to snažili napravit tím, že napsali mé třídní učitelce lísteček, aby na mě dávala o obědě pozor, zda všechno sním. Jenže učitelka na to po týdnu zapomněla a já prostě nejedla dál. Měli jsme sice opravdu zlé kuchařky, které když viděly někoho, že vrací nedojedené jídlo, poslaly ho zpátky sednout, ale já jsem to vždycky nějak udělala. Byla to sice těžká věc a často jsem slýchávala nepříjemné poznámky kuchařek, že mi to ,,dneska zase moc nejelo", ale já jsem byla schopna udělat cokoliv pro to, abych se nemusela toho jídla na talíři ani dotknout.
Nesmíte zapomenout na to, že pokud bylo nějaké jídlo, které jsem měla ráda, rozhodně jsem se nijak nezdráhala chodit si několikrát přidávat. Když byla rajská a svíčková, pravidelně jsme pořádali soutěž v počtu snědených knedlíků a já do sebe pokaždé nacpala třeba 13 knedlíků. A pokud bylo jídlo, které jsem ráda neměla, což bylo většinu dní, v pohodě jsem to dohnala u babičky po škole.
Svačiny jsem pravidelně vyhazovala do koše u školy nebo dokonce ve škole. Jednou se dokonce učitelka zeptala, kdo měl v určitý den k svačině tu a tu věc, protože ji našla uklízečka v koši. A já jsem se přiznala, ale nějak jsem to dokázala okecat, takže už na to nikdy řeč nepřišla. Ptáte se, co jsem měla k svačinám? Většinou prostě rohlík nebo chleba s máslem. Ale já nejedla ani to.
Když jsem přešla na gympl (6.třída), začala jsem si obědy odhlašovat, abych je nemusela jíst. Je jasný, že se holky pokaždé ptaly, proč zase nemám oběd. A já říkala, že tohle nejím, tohle nejím... A byla jsem divná, protože všichni ostatní chodili na oběd a já seděla na lavičce u skříněk.
Mamka si taky začala všímat, že se za moje obědy z jejího účtu strhává míň peněz než dřív. Každý měsíc se mě na to ptala a já každý měsíc vymýšlela nové výmluvy. Předělávali školní jídelnu. Byly pořád fazole. Spěchala jsem na autobus, tak jsem si odhlásila oběd.
V té době to bylo opravdu extrémní. Odhlašovala jsem si každý druhý oběd. V nějakém týdnu jsem dokonce neměla ani jeden. Nejedla jsem nic, kromě sladkostí a toastů se sýrem doma. Když jste se mě zeptali, jaké je moje oblíbené jídlo, nedokázala jsem odpovědět. Toasty se sýrem (jenom se sýrem, běda, jestli tam někdo přidá něco jiného!) se totiž za jídlo považovat nedaly. Nejedla jsem žádný druh zeleniny a z ovoce pouze jablka a lesní jahody. A pokud někdo přišel s tím, abych třeba něco nového ochutnala, odbyla jsem ho s tím, že už jsem to ochutnávala a nechutná mi to, ale to byla lež.
Taky jsem občas někomu říkala, že jsem něco jako vegetariánka. Jedla jsem pouze kuřecí řízek. Ale jen z jednoho důvodu - nic jiného jsem vědomě neochutnala a nemohla jsem vědět, jestli mi to chutná.
V kvartě (9.třída) jsem se začala kamarádit s novou holčinou a ta mi řekla, že to, jak "jím" není normální a že bych měla začít jíst opravdově. Já jsem v té době už chápala, že se mnou není něco v pořádku a chtěla jsem to změnit, takže jsem souhlasila s jejím návrhem, že si každý týden budu moct odhlásit pouze 2 obědy. Fungovalo (a funguje) to, ale nijak mi to s mým problémem nepomohlo. Vybírám si ta jídla, která mi nejmíň ublíží. Nebylo totiž řečeno, že jídla, která si nechávám, nemůžu odnést. Takže většinou sním přílohu (rýže, pár brambor, suché knedlíky) a zbytek stejně odnesu.
Jelikož se teď hodně zajímám o zdravý životní styl, logicky jsem musela zapracovat i na jídle. Určité pokroky tam jsou, ale stále jsem na míle daleko od "normálního" jedení. Za ten zhruba půl rok, co se to snažím aktivně změnit, jsem přestala pít slazené nápoje, ze kterých jsem dlouhou dobu doslova žila, a piju už jenom vodu, semtam si dám mrkvový džus. Dřív jsem si ani nedokázala představit, že nikdy vložím do úst nějaké celozrnné pečivo, ale teď už ho jím více než bílé (a je strašně dobré!). Ochutnala jsem šunku a snědla jsem mletý řízek. Taky jsem ochutnala jahody, mrkev, štrůdl a rozinky (a to všechno v posledních dvou týdnech). Asi vám to bude připadat nesmyslné, ale pro mě je i tohle neuvěřitelný pokrok.
Stále nedokážu říct, co je moje oblíbené jídlo a stále nejím tak moc věcí, abych si z toho mohla připravit zdravý jídelníček. Ale snažím se. Chtěla bych být schopná jíst jako normální lidi. Nebát se výletů a večeří v restauracích, protože tam třeba nebudou mít nic, co dokážu pozřít. Chtěla bych si udělat zeleninový salát a ve škole vůbec neřešit, který oběd je menší zlo.
Ale hrozně lehko se to říká a píše a hrozně špatně se to provádí. Kolikrát už jsem si řekla, že začnu jíst všechno, ale ještě nikdy se mi to nepovedlo. Pokud máte tolik let zafixováno něco, a pak to chcete ze dne na den změnit, nejde to. Ikdyž bych chtěla, prostě to nejde. U některých jídel mám tak moc vžité, že jsou hnusná a nepoživatelná, že na to musím pokaždé, když se na ně podívám, myslet. Ale doufám, že opravdu všechno jde, když se chce a já poprvé za poslední roky cítím, že teď už opravdu chci.

Budu neuvěřitelně vděčná, když se mi dolů svěříte s jakýmkoliv problémem týkajícím se jídla, nebo když mi napíšete, jak jste se naučili jíst určité potraviny, které jste dřív nejedli. Opravdu mi to moc pomůže v mojí cestě a doufám, že když jsem se konečně odhodlala napsat o tom článek, třeba mě to nakopne a naučím se jíst. :)
Děkuju vám všem!
Vaše Eli ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbil se ti tento článek?

Ano 100% (11)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Barbara Barbara | Web | 21. ledna 2018 v 11:04 | Reagovat

Já se točím v neustálém kruhu, hladovění, přejídání, pokus o zdravý životní styl, hladovění... Teď doufám, že mi zdravotní styl vyjde.
Taky ve čtrnácti jsem trpěla i bulimii a k tomu jsem brala lexativa.
Řekla jsem si, že už to takhle dál nejde, jsem dospěla, ale neustále si zapisuji každé jídlo a počet kalorií, s tim asi nikdy neskoncim.
Budu ti držet palce, jistě to zvládneš, když ti to jídlo nechutná, tak se do něj nenut

2 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 21. ledna 2018 v 18:40 | Reagovat

Pane jo, to jsem vůbec netušila, že to máš takhle těžké. Jsi hvězda, že ses rozhodla to změnit, opravdu! Máš můj velký obdiv. :) Snad všechny babičky jsou stejné, ale bohužel vůbec nevím jak ti pomoct :( Ale rozhodně ti moc fandím, pamatuj, že i malý krůček k cíli je velký krok! A u tebe rozhodně nepochybuju o tom, že časem budou z těch pidi krůčků skoky a začneš jíst všechno! Držím palce kočko!! <3

3 B. B. | Web | 22. ledna 2018 v 0:10 | Reagovat

Pěkný článek a hlavně zajímavý. Můj názor je takový, že je určitě lepší přecházet na jinou stravu pomalu, než to do sebe zkoušet cpát naráz

4 kristensplace kristensplace | Web | 22. ledna 2018 v 10:19 | Reagovat

Hlavně to jídlo, na které nejsi zvyklá, přidávej pomalu, pak by se ti taky mohlo zprotivit.
Já jsem třeba minulý týden ochutnala hummus. Vždycky jsem si říkala, že to bude nějaký hnus, už podle toho názvu :D.. Ale je to úplně boží!
Já toho ovšem dost taky nejím, třeba zelí bych nikdy nedala do pusy, nechutná mi.
Ale začínám zkoušet nové zdravé věci. Zítra se třeba chystám dělat puding z tapioky (pokud se to povede).
Hlavní je, že děláš nějaké pokroky! Jen tak dál, držím palce! :)

Btw. přidám si tě do spřátelených, všimla jsem si že mě tam máš zapsanou a stejně na tvůj blog chodím vždycky :D :)

5 leanne leanne | Web | 22. ledna 2018 v 20:04 | Reagovat

Ja jsem mela co se tyce jidla vzdycky takovy love-hate relationship. Moje oblibena svaciba byla tabulka cokolady a tolik bramburku, kolik jsem zvladla, nez mi bylo spatne. Nejlepsi rozhodnuti v zivote bylo prejit na veganstvi. Objevila jsem strasne moc novych potravin, naucila jsem se varit a zamilovala si jidlo, ktery moje telo opravdu potrebuje a ktery mu dodava spoustu vitaminu a potrebnych latek :)

6 Jajinka Jajinka | Web | 23. ledna 2018 v 14:41 | Reagovat

Tak o tomto problému čtu vážně poprvé. Jak je možné, že do tebe normální jídlo nedostali rodiče? Přece jahody,  mrkev - to se snaží dítěti dávat každý rodič. Vážně mě to překvapilo. Držím ti palce aby ses naučila normálně jíst :) Je velká spousta lahodných jídel.

7 Elis Elis | Web | 24. ledna 2018 v 21:03 | Reagovat

Eli, když jsem četla tenhle článek, hodně jsem tam několikrát viděla sebe. Já mám třeba ohromný problém s tím, že jím v podstatě sladký, sladký a občas si teda dam něco normálního. Budu upřímná, co jsou to obědy pomálu nevím, když už jsi na něco zajdu je to KFC, Panda nebo něco takového. Jsem místo jídla schopná dát si třeba Bubbleology, je to docela komplikované, jelikož trpím řadou zdravotních problému včetně poruchy žt. žlázy a poničenou stěnou žaludku. V podstatě ani nemusím jíst, je to spíš chuť než hlad. Samozřejmě odmítání jídla tady už taky bylo, a to je pravda, že u mě seděla mamka a prostě jsem se nehla než jsem nesnědla to, co mi uvařila (většinou vaříme max v neděli občas sobota, takže každý den teplé jídlo bylo pro mě neskutečné)
Držím ti palce, ať se ti daří jíst, co nejvíce zdravých a dobrých věcí. Drž se :*

8 Hanka Hanka | Web | 24. ledna 2018 v 23:28 | Reagovat

Můj brácha taky nejí skoro žádné ovoce a zeleninu. Já mám zase jinej problém. Já třeba nesnášela zmrzlinu, mléčné produkty, maso a masné výrobky. Poblila jsem nejednu učitelku ve školce když mi nutili pudink, vracela UHO (univerzální hnědá omáčka) nebo to dávala jíst spolužačce Dominice, kterou jsem přezdívala mimo školu popelnice (jakože to do ní všechno tak snadno spadlo, nic ve zlém :-D ). Do dneška bych nepozřela tlačenku, bůček, sádlo a jiné kentusy. Nesnáším mořské plody (fakt bych se z toho zblila). Chůte se mění co 7 let (prej) a já už dneska jím mléčné výrobky (ale snažím se to nepřehánět a pouze bio, při představě obyčejné verze si představím chudinku krávu se strupy plnými hnisu a nadopovanou ATB 8-O ). Jsou prostě jídla, která se jíst nenaučíš. S tou zeleninou a ovocem bych to řešila normálně formou zkoušení. Co je brutálnější (ale velmi účinné) tak je týden hladovka o vodě s přísnou návratovou (první den lehce dušená zelenina pak čerstvá, žadná sůl, koření či živočišné produkty), to ti nastaví chutě úplně jinak. Zvlášť pokud jíš celý život blafy. Mi to pomohlo se zbavit závislosti na sladkém a slaném. Teď jsem o vánocích třeba žrala sladké jak divá, ale potom přejít na dietu bylo úplně v pohodě. Jen nesmíš hladovku vnímat jako prostředek k zhubnutí, ale jako prostředek k ozdravě těla, zklidnění a pročištění mysli a naprogramování nových stravovacích návyků.

9 Ronnie♥ Ronnie♥ | Web | 25. ledna 2018 v 10:17 | Reagovat

Taky jsem si říkala, že začnu žít zdravě a cvičit. momentálně jsem těhotná takže na to kašlu :D možná začnu až bude dítko větší. Co se týče toho jídla, o kterém píšeš nemusela jsem nikdy moc maso ve stylu stejku jinak sním asi vše. Nejsem moc vybíravá nejím jen špenát a koprovku. Jsem ráda, že v těhotenství jím spoustu ovoce a zeleniny, mamka říkala, že je to dobře, že to bude mít rádo i mimčo..jen škoda, že maso mu nejede :D

10 Tessa Tessa | Web | 26. ledna 2018 v 1:16 | Reagovat

Ty jo, o tomhle čtu poprvé. Jsi fakt první osoba, u které vidím tuhle poruchu. Ale vsadím se, že nejsi jediná na světě. Napadá mě, jestli to nemáš spojené s prarodiči. Co kdyby ti prostě připravili ějaké jídlo, co nejíš..a ty bys ho snědla?
Nebo se zkus odměnovatza každé jídlo,které si snědla a normálně ho nejíš..
Můj jediný problém s jídlem je zvracení. A i když třeba jsem schpná pár dní/týdnů nezvracet, vím že to tam je..už asi od 15

11 Irda Irda | Web | 27. ledna 2018 v 11:57 | Reagovat

Je super,že jsi se o tom podělila :) Popravdě s tímhle jsem se ještě moc nesetkala,ale měla jsem tohle když jsem měla anorexii.Vyřazovala jsem tolik jídel až mi zbylo pár jídel,které jsem jedla furt dokola a bála se okusit něco jiného.Musíš počkat časem.Čas vyléčí všechno.Pokud to chceš změnit tak změníš,většinou je všechno skryté v hlavě.Divná určitě nejsi,jsou různé ztěžení života :) ale já věřím když pomalounku budeš ochutnávat nové věci a zvykat si,že časem to bude v pořádku.Hlavně se nebát a neříkat si,že to bude hnusné a nevím co.Já se po anorexii  hrozně bála žloutků,olejů,pečiva a dalších různých věcí a je to opravdu jen v hlavě.Držím palce♥

12 Lolita Lolita | Web | 27. ledna 2018 v 19:37 | Reagovat

Můj problém je opačný, jsou dny kdy nesním vůbec nic... Není to úmyslné, mnohdy je to opravdu nevědomky. Ráno fitko, pak práce, večer učení a najednou je půlnoc a to už usínám a ráno jedu na novo.
Z mého denního příjmu jídla by každý normální člověk brzo hlady nejspíš pošel. Zajímavé je, že už ani nemívám pocity hladu. Občas se mi v hlavě mihne myšlenka na jídlo, ale to většinou řeším ovocem nebo nějakou rychlou instatní svačinkou. Klasické snídaně-oběd-večeře mám tak jednou nebo dvakrát do týdne. Když už je toho moc (v mém případě tedy příjem jídla, který by měl být úplně normální a na denním pořádku) je mi dost nevolno, kolikrát až na zvracení.
Pořád si dělám deníčky ohledně jídla a pitného režimu, ale jsem hold příliš líná (nebo zaneprázdněná) je sledovat a řídit se tím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)