be so happy that when others look at you they become happy too

Bye bye 2017

31. prosince 2017 v 14:50 | Eli |  writing
Je Silvestr. Poslední den v roce 2017. Dožila jsem se ho!
Když tenhle rok začínal, modlila jsem se, aby už skončil. Nevkročila jsem do něj zrovna pravou nohou. Ale přinesl mi toho tolik... tolik dobrýho a tolik špatnýho. A hodně mě toho naučil! A já vám to tady dneska sepíšu.
Související obrázek
zdroj: jasosag photography


Jak už jsem řekla, rok 2017 nezačal nijak růžově. Zpětně ale vidím, že jsem si díky všem těm špatným věcem, které mě v prvních dvou měsících letos potkaly, uvědomila, že toho hodně dokážu. A ikdyž to někdy vypadá, že se vám svět rozpadá pod rukama, že už nemůžete dál plakat, protože vám chybí slzy, všechno se zase vrátí do normálu. Chce to jen čas. A to jsem se naučila. Čas zahojí všechny rány a co tě nezabije, to tě posílí. Jsem vlastně ráda, že jsme zažila to, co jsem zažila, protože jsem z toho vyšla o hodně silnější.

Naučila jsem se taky hodně o své cílevědomosti (a tvrdohlavosti). Tolik jsem si toho letos umanula a všechno jsem to dotáhla do konce! Třeba jsem si někdy v dubnu řekla, že prostě potřebuju na dovolenou do Řecka. Dodnes nechápu, jak jsem toho dosáhla, ale v červenci jsem strávila týden na Krétě. To byl ten týden, kdy jsem toho o sobě taky hodně zjistila. Tam se mi v hlavě zrodila celá ta věc s tím, jak se budu milovat, jak se budu snažit opravdu změnit svůj život, hýbat se, začít něco dělat se svým jídelníčkem. A teď jsem tady, piju jenom vodu, cvičím, začala jsem jíst celozrnné pečivo a za všechno vděčím jenom své umanutosti - kdybych nebyla tak hrozně cílevědomá a jistá si sama sebou, nikdy bych to nedokázala.
Z dalších věcí, které jsem si umanula a dokázala, zmíním třeba to, že jsem se vrhla na zdánlivě nemožnou misi umělého dokrmování mláděte skinny morčete, které bohužel nepilo mateřské mléko od maminky. Představte si 50 gramů vážící stvoření, kterému se každé 2 hodiny snažíte do tlamičky dostat 1,5 mililitru vyrobené kašičky... ano, i v noci, ano, chodila jsem normálně do školy. (Díky mami, bez tebe bych to nezvládla!) A dneska tu to malý stvoření spokojeně skáče, má skoro 700 gramů a ŽIJE! Dovedu si tohle nazvat jedním z mých největších životních vítězství, protože mě to stálo opravdu hodně úsilí. A těch slz!
Noo a nebo jsem si taky řekla, že bych chtěla ostříhat vlasy alespoň o 15 centimetrů, mamka byla úplně proti. Ale hádejte co? V červenci jsem shodila 15 centimetrů vlasů. Já vám říkala, že jsem strašně umanutá :D

Vrátíme se ke Krétě.
Naučila jsem se, jak se létá v letadle, a že to bolí. Obdivuju všechny, kteří třeba létají za prací, ano, chápu, že jsou na to zvyklí, ale já si nedokážu představit podstupovat to víckrát za rok. Bolí z toho hlava, zuby, plomba, žaludek. Možná jsem divná. Ale myslím, že jednou za rok mi to stačí.
Každý mluví o tom, že na dovolené budete mít všude, ale úplně všude, písek. Ano, netvrdím opak. Ale že budete mít všude i sůl, to byla pro mě novinka! Ten krásný týden ve slané krustičce měl ale úplně nádherný vliv na mé nehty, vlasy a dokonce i na kůži na prstech a na rukou. To za to stálo. Po návratu do Česka to mohlo ale vydržet trochu dýl!
Dovolená mě taky naučila, že bych si měla více vážit země, ve které žiju. Všichni si pořád stěžujeme, jak jsou lidé v Česku zlí, jak je tady všechno drahé, prostě jak je náš stát hrozný. Kréta mě přesvědčila o úplném opaku. Odpadky na ulici, zápach, absolutně nicneřešící obyvatelé, všechno strašně drahé. Jsem opravdu ráda, že žiju tady a doufám, že vy taky.

Zjistila jsem, že nejsem až zas tak líná! Abyste rozuměli, každé předcházející léto jsem strávila v posteli s knížkou, nebo u bazénu. A letos jsem měla brigádu. Začínala jsem v 7, a moje prázdninové plány nabraly úplně jinou podobu.
Ale pozor, za těch 6 týdnů jsem zaspala jenom jednou! Absolutně jsem překonala svoje očekávání. V dobrém samozřejmě.
A díky brigádě jsem taky zjistila, že když musím, dokážu vstávat i ve 3:45.

Naučila jsem se o sobě, že se nemusím pořád snažit zůstat zaškatulkovaná v tom stereotypu good girlie. Začala jsem chodit na diskotéky a taky jsem už ochutnala nějakej ten alkohol. (Tyjo je to blbá myšlenka, ale nemůže mě tady teď někdo vystopovat a říct policajtům, že jsem pila a ještě mi nebylo 18? :DD) A žiju dál, nezhroutila jsem se, nestala se ze mě kuřačka, alkoholička a ani nepropadám. A je to vlastně hrozná úleva. Vždycky jsem si totiž myslela, že můj život dohromady s tímhle nejde - že buď zůstanu pořád stejná, s jedničkama, ale budu sedět doma na zadku, nebo začnu chodit na diskotéky, napiju se a automaticky ze mě bude pětkařka a chytím se špatných lidí. Ale nestalo se! A já se naučila, že se nemám zbytečně bát nových věcí, protože jsou přece nové a já o nich nic nevím.

Prožily jsme s holkama taky první větší krizi v našem přátelství. Konkrétněji řečeno, jedna z nás se začala maličko odcizovat a hrát si na někoho jiného. Trvalo to několik měsíců, až jsme se my ostatní rozhodly jí to všechno říct. Byl to opravdu silně emotivní čas a jsem ráda, že už je za námi, a že se to trochu zlepšilo. Díky naší výměně názorů jsem o sobě zjistila, že pokud dojde na lámání chleba, dokážu člověku opravdu říct pravdu, co si o něm myslím. Předtím jsem totiž neměla odvahu jí říct, co mi vadí.

A nakonec...prožila jsem letos svoje první pobláznění. A to mi taky pomohlo si hodně uvědomit.
S tímhle klukem to začalo někdy v první polovině roku. Seděli jsme spolu na bigolu a začali jsme se bavit. Byl to úplně první kluk, který mi řekl, že mi to teď sluší, že jsem hubenější než dřív. A chápete, že pokud mi tohle někdo řekl úplně poprvý v životě, musela jsem do něj pomalu začínat být blázen.
Pak přišel školní výlet a já byla absolutně naštvaná, když výše zmíněná kamarádka začala tohohle kluka oblejzat a při prohlídce hradu si mu dokonce sedala na klín, protože jí hrozně bolely nohy. Ale pak jsme společně večer seděli u ohně, on mezi náma a škrabal nám oběma záda...a všechno bylo zapomenuto.
O prázdninách jsme se vůbec nekontaktovali, ale po prázdninách naše flirtování pokračovalo, dokonce se to ještě víc stupňovalo, ikdyž na biologii jsme spolu už neseděli. Psali jsme si, vymysleli si vlastní rozloučení, naznačovali pusu na chodbách. A pak se stalo to, že mi napsal, že mě miluje. Já napsala, kolika holkám tohle poslední dobou řekl a on na pak napsal, že to byla jenom sranda. A pak jsme si nějak psát přestali. A mluvit spolu. A všechno.
Když jsme viděla, že přesně tak, jak nadbíhal mě, později nadbíhal dalším dvěma holkám ze třídy, pochopila jsem, že to bylo dobré rozhodnutí, skončit to (ikdyž vlastně ani nebylo co). A zjistila jsem, že jsem byla vlastně úplně zbytečně několik měsíců poblázněná z kluka, a nemělo to vůbec cenu. A taky že abych byla šťastná, kluka nepotřebuju. Ale alespoň tady mám dneska o čem psát :D

A to je asi všechno... asi. Stále mám stejnou paměť, ta se letos moc nezlepšila :D
Související obrázek

Tak lidi, šťastný nový rok! Děkuju moc za všechno, co pro mě děláte, za všechny vaše komentáře a povzbuzení v roce 2017. Všeho si moc vážím! A doufám, že tu se mnou budete i nadále :)
Vaše Eli

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se ti tento článek?

Ano 100% (11)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 15:05 | Reagovat

Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)

2 Mrtvá Duše Mrtvá Duše | Web | 31. prosince 2017 v 18:25 | Reagovat

hodně štěstí do nového roku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)