be so happy that when others look at you they become happy too

Výšlap na Boubín ♣

14. srpna 2017 v 20:16 | Eli |  travelling
Ahoj!
V poslední době na spoustě blozích (blogách?) čtu o cestách do zahraničí a vzpomínám na tu svou, kterou už mám přes měsíc za sebou a neskutečně se mi stýská.
Ale nezoufám, protože u nás v Česku je nádherně a je tu spousta míst, která stojí za navštívení. Proto jsem se rozhodla do své "cestovní" rubriky přidat i článek o našem výšlapu na Boubínskou rozhlednu. Výlet to byl hezký, český, a přestože nebyl možná ničím výjimečný, pro mě znamenal neskutečně moc - byl to po dlouhé době výlet, kterého se zúčastnila celá rodina a na den jsme vypadli z našeho každodenního stereotypu.
Picture

Nepamatuji si, že bychom někdy byli na takovém tom výletě, kdy se sebere několik rodin a jedou někam spolu. Takže teď jsem to zažila se vším všudy - 7 dospělých, 5 dětí a 1 pes. Přidejte k tomu vlak, krosny, nealko a bramboráky a máte skvělou komedii ve stylu S tebou mě baví svět.
Ráno jsme všichni nasedli na vlak, kterým dvě z dětí jely úplně poprvé. Jedno pouze sedělo na klíně své matky a nevydalo ani hlásku, to druhé - o rok starší, jinak známo jako moje sestra - běhalo celou dobu po vlaku a nezapomnělo otestovat záchody. (,,No, skoro jsem jí pustil, a úplně jsem viděl, jak vypadává tou dírou.")
Vystoupili jsme ve stanici "Kubova Huť" a po krátkém hlasování, kterého jsem se nezúčastnila, se rozhodlo, že než podstoupíme ten "obří" pětikilometrový výstup, musíme se na to posilnit. Jeden milý starší pán nám doporučil restauraci, kde jsme opět otestovali záchody a pěkně se najedli. A pak se na to šlo!
Nebudu se tady nějak naparovat a říkat, že ten výstup byl brnkačka. Nebyl, bylo to pořád do kopce (jak jinak na rozhlednu že jo) a chvílema dokonce hodně do kopce! :D Ale musím s radostí napsat, že ačkoliv se dospělí obávali, jak děti tento výstup zvládnou, tak ve výsledku děti měly po cestě ještě spoustu energie, kdežto dospělí litovali, že někdy tento výlet navrhli. (,,Víte jak bych si teď přála, aby dělali rozhledny na rovině?!")
Ale jsem opravdu ráda, že těch pět kilometrů do kopce jsem dala bez nějakých potíží (s dospělými sto metrů za mnou a bráchou). Byla to totiž taková "zkouška", zda je moje kondička alespoň trochu přijatelná. A když jsem zjistila, že dospělí jsou tak neskutečně ufunění, ještě mi to energii přidalo, a pak jsme s bráchou dokonce chvílema běželi. Všichni nám říkali, jací jsme blázni, že nás bude pak všechno další den bolet - ale nebolelo. To mě taky nakoplo!
Dvě mladší děcka putovala po pár desítkách metrech do krosen (S tebou mě baví svět!), ale ségra šla snad víc, než se nesla, protože se jí v krosně moc nelíbilo. Taky jsem jí slíbila, že když to vyjde, koupím jí lízátko, což ji asi taky hodně motivovalo :D
Výstup, když vypustíme funění lidí okolo, byl nádherný. V lese se neskutečně dobře dýchalo, všude jen hektary a hektary stromů, šišek, borůvek... krása. Našli jsme i pár hub, kterých je u nás nedostatek (a které jsme tam nechali!).
Pohled z rozhledny byl už jen třešnička na dortu. Viděli jsme dokonce až k nám! Mraky byly tak blízko, že jste si na ně mohli skoro sáhnout (ale ne blíž než v letadle! :D) a vrcholky stromů jste měli také na dosah.
Pod rozhlednou jsme si dali pauzu, děcka navlékla nové vrstvy, protože se cestou nahoru očekávaně ochladilo (bylo nějakých 12 stupňů), ostatní se opět posilnili a mohlo se jít dolů.
Jak poznamenala moje mamka, cesta dolů byla snad horší, než cesta nahoru. To brždění dávalo pěkný nápor na kolena, ale dalo se to :) Vychutnávala jsem si poslední chvilky v tom nádherném prostředí, tak neporušeném člověkem.
Jakmile jsme dorazili dolů - zbývala nám hodina do příjezdu nejbližšího vlaku - opět jsme řešili dilema, zda čekat na vlak, nebo si jít dát do restaurace, kde už jsme byli na oběd, kafe. Nakonec vyhrálo kafe a my mířili zpět do restaurace, kde paní majitelka, jak nás zahlédla, nedokázala zakrýt zděšení :D Až tak veselá a hlučná parta jsme byli. Ale řeknu vám - není nic příjemnějšího, než mít okolo sebe lidi, kteří se nestydí oslovit někoho cizího, udělat si ze sebe srandu, jen tak si užívají výlet a nic neřeší. Kafe nakonec stihli jen tak tak, protože paní majitelka byla nejspíš velmi zaneprázděná a obsloužila nás až po půl hodině. Já jsem na sebe pyšná, že jsem neodolala pokušení a zůstala jsem o vodě. Už dva týdny jsem nepila nic jiného (jednou ledové kafe..ale to není cola, to můžu!) a stále dodržuji svoje "předsevzetí".
Unavení jsme nastoupili do vlaku, dva dospělí usnuli, dítě ani jedno, a já měla možnost přemýšlet nad tím, jak moc jsou tyhle výlety bezva. Občas je prostě nutné trávit čas i s někým jiným, než jen s nejbližší rodinou, zabavit se i s jinými lidmi. Já jsem introvert, nerada nové lidi potkávám a někdy se i stydím. Ale jakmile se naše rodina s nějakou rodinou spřátelí a podnikáme spolu dobrodružství, ať už výšlap na rozhlednu nebo jen opékání buřtů na zahradě, zamiluju si je a beru je jako velmi blízké osoby. Jsem ráda, že jsem na tomto výletě potkala i nové lidi a snažila jsem se trochu "vydávat" za extroverta. Byla to vážně pecka.
Doufám, že vás dnešní článek až moc nenudil, ale potřebovala jsem se podělit o to, jak moc mi tenhle výlet pomohl zlepšit prázdniny. A že by mohl zlepšit prázdniny i vám!
Jelikož jsme všichni celkem zaneprázdnění (oprava: JSOU všichni celkem zaneprázdnění), do konce prázdnin stihneme maximálně jeden takový výlet. Ale víte co? S koncem prázdnin přece život nekončí, takže plánujeme výlety i po prázdninách a já se na ně neskutečně těším! Někdy je prostě potřeba si na ty dobré věci počkat.
Tak ahoj a zase někdy se budu těšit u dalšího článku!
Vaše Eli ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

KLIK 100% (23)

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. srpna 2017 v 20:35 | Reagovat

Tam musí být opravdu nádherně!

2 Luma’il Luma’il | Web | 14. srpna 2017 v 21:23 | Reagovat

Vypadá to tam hodně pěkně, ale tu rozhlednu bych nedal, nepamatuji si, kdy naposledy jsem na takovouhle rozhledu vylezla a vzhledem ke strachu z výšek jsem měla, co dělat a jelikož mám strach čím dál víc, nedokážu vyjít ani kousek, což mě mrzí, vzhledem k tomu, že jako mladší jsem výšky milovala, :-(
Takové výlety jsou super, kdy máš kolem sebe víc lidí a užíváte si to všichni. Děti kolikrát mají o hodně víc energie, než my. :-D

3 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 17. srpna 2017 v 13:27 | Reagovat

Jé, super článek! Taky mám moc ráda takovéhle výlety. My zas každý rok po Vánocích jezdíme do skal s jednou bandou. :D Si dobrá, že se s tím předsevzetím pořád držíš!! :) Užij si zbytek prázdnin co nejvíc to jde! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)