be so happy that when others look at you they become happy too

Vyšla jsem základku! | 2008 - 2017

30. června 2017 v 10:06 | Eli |  thoughts and writing
OMG.
Pamatuji si sebe, své nevím-kolika-leté-já, jak pokaždé obdivně pozorovalo ty deváťáky, jak jsem si přála, abych byla taky tak velká, abych už měla základku za sebou. A teď je to tady. Jedna dlouhá kapitola mého života právě skončila.
Výsledek obrázku pro i have finished primary school


Když si představím sebe před devíti lety, sedící poprvé v životě v lavici, s dvěma culíčky, musím se smát. Nemyslím si, že jsem byla to nadšené dítě, které se do školy neskutečně těší, ale samozřejmě nějaká radost z toho "nového" tam byla. Teď zpětně musím říct, že jsem byla asi hodně hodně hodně naivní. Připadala jsem si jako velká holka, protože už přece taky chodím do školy jako moji starší kamarádi. Chyba děvče, chyba! Škola možná ze začátku bude procházka růžovou zahradou, ale pouze ze začátku!
Pamatuji si, že jsem byla celkem zakřiknutá holčička, ale asi tři kamarádky jsem si najít dokázala. Byla jsem ale hodně smutná, když se bavily spíš mezi sebou, než se mnou. Žárlivka už od malička :p Tyhle tři kamarádky spolu s pár dalšími, se kterými jsem občas prohodila pár slov, mi ale zůstaly po celých pět let, co jsem tuto základku navštěvovala. Pouta, která se vytvoří v první třídě, přetrvávají ještě hodně dlouho.
Noční můrou se asi ve druhé třídě pro mě staly hodiny tělesné výchovy. Na toto období nejsem moc pyšná, ale už jsem přece vyšla základku, takže se tady můžu veřejně přiznat, že jsem si falšovala omluvenky. Ano, i ti se samými jedničkami mají nějaký svůj školní předmět, který prostě nesnáší. U mě to byl tělocvik. Dodnes si myslím, že naše třídní učitelka určitě věděla, že ty omluvenky nejsou pravé, ale že mi to prošlo pouze proto, že jsem byla takovou její oblíbenkyní. Ani si už nepamatuji, co všechno jsem podnikala pro to, abych nemusela cvičit. Vím, že jsem vystřihovala mamky podpisy z různých věcí, poprosila jsem dědu, když jsme si hráli na školu, aby mi napsal jakože omluvenku na tělocvik. Pak jsem k ní jen nalepila mamky podpis a omluvenka byla na světě. Taky jsem učitelce říkala jen omluvenky ústní, například že jsme vezli bráchu na fotbal a já si kvůli tomu shonu zapomněla věci na tělocvik. A že jí omluvenku předám další den. Haha.
Už asi ve čtvrté třídě mi začala učitelka podsouvat myšlenku, že bych měla jít od šesté třídy na osmiletý gympl. Já v té době ani nevěděla, co to je, takže jsem o přestupu uvažovala jako o věci, o které nemusím přemýšlet, protože bude buď za dlouho, nebo vůbec nebude. V páté třídě se kvůli tomu ale hodně bavila s mamkou a já najednou měla na gympl danou přihlášku. Šla jsem na přijímačky, o kterých jsem vůbec nevěděla, co budou obnášet, nijak jsem se na ně nepřipravovala. Ve své škole jsem již před tím dělala přijímačky do matematické třídy, do které jsem se celkem s přehledem dostala a byla jsem v podstatě rozhodnutá, že na své základce zůstanu. Ale když jsem dorazila na gympl, můj názor se rychle změnil. Ta škola byla totiž tak hezká! A to byl tenkrát ten jediný důvod pro mé jedenáctileté já, aby se rozhodlo přestoupit a opustit dvě ze tří nejlepších kamarádek. Co jsem ale nevěděla, bylo, že ta hezká škola mi také ukáže spoustu nových možností.
Kamarádka, která se mnou na gympl šla taky, brzo po začátku našeho šestého školního roku ukázala svou pravou tvář, našla si jiné kamarádky, se kterými já jsem nechtěla mít nic společného, takže mi nezbývalo nic jiného, než vyhlásit konkurz na novou nejlepší kamarádku. Jsem ráda, že dopadl úspěšně, a dnes můžu říct, že jsem jednu vyměnila za spoustu lepších, ikdyž s tou bývalou udržujeme uspokojivý vztah.
Zhruba první dva roky na gymplu se můj volnočasový rozvrh příliš nezměnil, moc jsem se neučila, všechno jsem relativně zvládala. Pak přišla menší sprcha a já jsem neměla jinou možnost než svůj drahocenný čas věnovat učení. Nepamatuji si, jak moc jsem se učila loni, ale klidně odpřísáhnu, že letos to bylo milionkrát horší.
Celý letošní rok byl neskutečně obtížný, snad ze všech hledisek. Nejvíc ale utrpěla moje psychika. Překročila jsem totiž ten velký milník, patnácté narozeniny, a tím jakoby v mém životě nastal zásadní zvrat. Začala jsem přemýšlet o životě, a pokaždé, když já přemýšlím o životě, nedopadá to úplně dobře. Jsem pak naštvaná, nepříjemná na ostatní lidi a mám sklony upadat do depresí, protože mám pocit, že můj život nestojí za nic. S přemýšlením o životě přišlo přemýšlení o škole, o tom, proč tohle všechno vůbec dělám, když mi to jenom bere čas. Nesnášela jsem ty večery, kdy jsem se musela učit na čtyři písemky zároveň. Měla jsem pocit, že všichni okolo mě to zvládají a jenom já prostě všechno kazím. Pak jsem si ale uvědomila, že škola není nejdůležitější věc na světě. Mnohem důležitější je, že jsou všichni okolo mě zdraví, že jsem šťastná, že mám nějaká přání, která bych neměla odsouvat kvůli škole. Přestala jsem hrotit známku z chemie, která mi kazí moje obvyklé vysvědčení se samými jedničkami. Ale to je jedno, protože dva dny po vysvědčení si plním svůj první sen, letím do ciziny, a tam si na žádnou dvojku z chemie ani nevzpomenu. Řekla jsem si, že nechci být nejlepší. Chci být místo toho nejšťastnější. A díky tomu jsem dokončila svůj devátý rok ve škole spokojená. Šťastná, že jsem poznala ty, které jsem poznala. Že jsem se naučila být sebevědomá, a pak že jsem se naučila nebýt až tak arogantní. Že jsem vystřídala dvě školy, obě mi něco daly, ale taky vzaly. A že už nejsem ta uťápnutá holčička, která v roce 2008 poprvé seděla ve školní lavici.
Související obrázek

A ještě jednu věc mě základka naučila. Když budu chtít, dokážu všechno na světě, tak jako jsem se dokázala naučit za půl hodiny 30 stran zemáku.
Vaše Eli ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

KLIK 100% (23)

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | E-mail | Web | 1. července 2017 v 16:26 | Reagovat

Jojo, život utíká hrozně rychle :) na střední už to ale nebude takové, jako na základce :)

2 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 3. července 2017 v 17:32 | Reagovat

Skvělý článek! S tím přemýšlením o životě to mám úplně stejně! Prostě, když se opravdu hodně zamyslím, tak je mi z toho akorát mizerně :D Užívej dovču a do nástupu na vyšší gympl hodně štěstí! <3

3 Loluo Loluo | 4. července 2017 v 15:37 | Reagovat

Gratuluju, vítej mezi přeživšími!:D
Já základku neměla ráda a celou dobu myslela jen na to, až vypadnu mezi své lidi.
Vždycky jsem žila s myšlenkou, že gympl je až zbytečně složitý a k ničemu, ale asi záleží na úhlu pohledu. Rozhodně beru jako výhodu to, že jsi teď nemusela dělat přijímačky na střední.:D
Užívej si volno a pořádně si odpočiň, je to třeba:)

4 Katie* Katie* | Web | 5. července 2017 v 22:06 | Reagovat

Úplná nostalgie teď přišla na dobu před třemi roky, kdy jsem já vyšla základku :) :D
Úplně souhlasím s tím prvním odstavečkem. Jojo, začátky byly fajn...někdy hodně fajn...ale postupně, čím dál víc nic moc :/ :D
Čas plyne, něco se mění, něco zůstavá. Ale vše si zvládla a je fajn, že máš ty své kamarádky a bavíš se tak nějak i s bývalými.
Gympl musel být o to těžší v učení a tak, ale zjevně si to zvládla :D :)
A určo i další kapitoly a škola busou fajn :)
Pěkně si to tu napsala :) Užívej volna :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)