be so happy that when others look at you they become happy too

Únor 2017

Just talking about nothing & other things ☼

28. února 2017 v 21:13 | Eli |  diary notes
Ahoj!
Přestože je konec měsíce, dnešní článek nebude co jsem přečetla, ten vyjde někdy během tohoto týdne. Trochu nestíhám no. Místo toho jsem měla náladu na kecací článek, kde se vám svěřím s událostmi posledních týdnů. Doufám, že vás to nebude nudit, ale já už se tak strašně potřebuji vypovídat! Snad ten článek bude mít hlavu a patu, protože se mi to teď v hlavě mele páté přes deváté, ale tak co. Jsme všichni jenom lidi.
Výsledek obrázku pro tumblr
Chtěla bych psát pouze o hezkých věcech, ale není snad minuty, kdy bych nemyslela na to, jak to naše babička se svým úrazem dál bude zvládat. Přestože se jí úraz stal už před více než dvěma měsíci, všechno se celkem zkomplikovalo. Jsem z toho nesmírně zničená, frustrovaná a hlavně taky smutná. Mojí jedinou útěchou je, že pomalu ale jistě se všechno dává do pořádku a babička možná brzy začne zkoušet chodit a nebude tak odkázaná na pomoc nás ostatních.
*Konec deep části článku*
Teď mám jarní prázdniny. Jsem u babičky a nejde toho moc dělat. Čtu (ikdyž vůbec né moc), hraju hodně počítačových her (nějak se vracím do svého dětství), ale stejně bych už nejradši byla ve škole. Mám pocit, že toho hodně flákám, že roupama nevím, co bych dělala, přestože mám ještě milion věcí, které bych potřebovala udělat. Ale ne, padla na mě nějaké předjarní únava. Asi. To je další věc. Jaro.
Loňskou/letošní zimu jsem si myslela, že se ze mě asi poprvé za celý můj dosavadní dlouhý život stává člověk, který má rád zimu. Ale jakmile se začaly dny prodlužovat a objevilo se sluníčko... Všechno jsem v ten moment odvolala! Vážně z celého srdce zimu nenávidím. Nenávidím mrznutí uší a prstů. Nenávidím navlékání a svlékání milionu vrstev oblečení, ve kterých si pak připadám jako sněhulák. Asi jedinou věcí, která mě na zimě tak neštvala, bylo těch pár dnů (týdnů?), kdy byl sníh a mohli jsme se koulovat, bobovat a obdivovat náádhernou krajinu. No... ale na ten pocit ledového sněhu za krkem si ráda další rok počkám, děkuju pěkně.
Jsem vážně hodně jarní a letní člověk, slunce mě neskutečně dobíjí energií. Nemůžu se dočkat léta. Boože kolik já toho chci udělat!
Za měsíc a kousek mi bude patnáct. Skoro se z toho hroutím, protože si připadám neskutečně staře. Budu mít občanku. Všichni mě budou brát jako "velkou". Budu platit dražší vstupné! :D Dodává mi to pocit větší zodpovědnosti a zároveň na sobě pozoruji, že začínám nějak myslet hodně na sebe a na svoji budoucnost. Třeba jsem v posledních týdnech zavrhla profesi, kterou jsem si vysnila už jako dítě. Vážně hodně jsem chtěla být veterinářkou, celkově jsem vyrůstala a vyrůstám mezi zvířaty, mám k nim velice kladný vztah a dokázala jsem si sebe jako veterinářku představit... Jenže jak rostu, stále více si uvědomuji, že nejde jen to "chtít", ale taky se nad tím trochu zamýšlet. Uvědomila jsem si, že se prostě nedokážu donutit k tomu, abych dál studovala fyziku a chemii, což jsou dva ze tří nejdůležitějších předmětů potřebných pro tuto profesi (jestli ne, opravte mě, mám to jen z jednoho zdroje :)) a shodou okolností dva mé asi nejneoblíbenější předměty. Ikdyž už bych se k tomu třeba dokopala, nebo si fyziku s chemií nějakým zázračným způsobem zamilovala, stejně už si tím nejsem na 100% jistá. Nechci studovat něco, co mě nebude bavit, čeho pak budu třeba litovat. A navíc mi připadá, že toto povolání není mezi "běžnými" lidmi vnímáno úplně seriózně. Od cizích lidí jsem často slýchala, že z toho vyrostu, potom co jsem jim řekla, že chci být veterinářkou. Prostě lidé, kteří nemají úplně vyvinut ten vztah ke zvířatům, neberou toto povolání jako důležité. Což mě mrzí, protože je mezi námi spoustu lidí, kteří by pro své mazlíčky udělali cokoliv... Další lidé se mi téměř smáli a s pobavením se ptali, zda si sebe opravdu dokážu představit, jak v holinách od kravinců rodím v maštali tele.
Jsem ráda, že jsem si tento sen udržela takhle dlouho. Ani se nedá říct, že jsem z něho vyrostla... Prostě jsem jen zauvažovala a dopídila se, že to asi nebude úplně pro mě. Asi byste teď čekali, nad jakým povoláním teď přemýšlím. Ale já si zatím žádné konkrétní povolání nepředstavuji. Naštěstí jsem na osmiletém gymplu, takže mám ještě dost času na to si nějakou představu udělat a nějak na tom pracovat. Poslední dobou mě opravdu hodně láká právo... pár lidí nezávisle na sobě už mi něco podobného radilo, ale cítím, že to ještě úplně není ono. Však ono to jednou přijde, času mám zatím dost.
Výsledek obrázku pro girl thinking pinterest
S mými blížícími se patnáctými narozeninami taky pociťuji nutkání někam se podívat, procestovat celý svět, potkat nové lidi, vyzkoušet nové věci.
Neskutečně moc bych tohle léto chtěla někam do zahraničí. Za celý svůj život jsem byla jen ve Španělsku (a v Německu teda no..). Ale to mi bylo... tramtadadá...pět. Takže asi tušíte, že pětiletá já úplně neměla touhu poznat krásy jiných kultur a národů, ale spíš jí to táhlo do hotelového bazén(k)u. Takže asi tak.
Můj asi nesplnitelný sen je podívat se letos do Itálie nebo Francie. Úplně s kýmkoliv, jakkoliv, jsem tu, nová já, patnáctiletá já, a čekám na dobrodružství.
Související obrázek
Tak to by bylo k dnešnímu článku všechno!
Sladké sny a budu se na vás těšit příště!
Vaše Eli ♥



Time management | Moje tipy

15. února 2017 v 20:34 | Eli |  interesting
Dneska jsem se rozhodla napsat po hoodně dlouhé době o něčem jiném než o čtení. Ups. Leze mi to přes hlavu.
Poslední dobou se hodně snažím organizovat si čas tak, abych stíhala dělat všechno, co dělat chci, protože to se mi dříve moc nedařilo. A jak tak nad tím přemýšlím, zjišťuji, že předtím jsem opravdu dělala v plánování spoustu chyb. A tak jsem se rozhodla napsat článek na toto téma. Možná bude pro někoho užitečný a začne si svůj čas organizovat efektivněji ;).
Výsledek obrázku pro time management tumblr
Picture

Diář, to do listy, plány

Jelikož chodím do školy (překvapivě), můj diář plní pouze výčty různých úkolů, písemek a zkoušení. Nevím, jestli jsem v tomhle divná, ale nikdy diář prostě neotvírám doma (k čemuž teda asi je, že). Každý den, když ve škole do diáře zapisuji něco nového, přečtu si, co mám na další den a nedělá mi problém si to zapamatovat. Samozřejmě netvrdím, že tímhle způsobem na nic nezapomenu, ale to se opravdu nestává moc často, a když už, většinou se jedná o nějaké maličkosti, jako například že zapomenu na úkol z angličtiny, což se dá v pohodě dořešit ve škole.
Proč to tady rozebírám... asi jste pochopili, že různé úkony, které chci provést doma, například vyvenčit psa, napsat článek a podobně si vůbec nikam nezapisuji, a pak se divím, že chudák pes se nikam nepodívá a na blogu vyjdou dva články za měsíc. Pokud nemám činnost nikde napsanou, nemám vůbec tendenci ji splnit. Jsem na mobilu, hraju hry atd. a někdo mě musí několikrát upozornit, abych vůbec šla něco dělat. Rozhodla jsem se tedy začít si úkony, které chci/potřebuji/musím udělat, někam psát.
Dříve už jsem párkrát zkusila měsíční to do list, kam jsem si zapsala věci, které chci udělat za určitý měsíc. Rovnou vám říkám, že to byla opravdu blbost, protože jsem si tam schválně navymýšlela milion věcí, které vůbec důležité nebyly, ale mně přišly zajímavé. A taky, přiznejme si, měsíc je hrozně dlouhá doba. Na jeho konci už jsem stejně nevěděla, co jsem vůbec udělat chtěla. Takže měsíční to do list pro mě ne.
Vyřešila jsem to menšími to do listy a zatím se mi to vyplácí. Teda, po pravdě to zatím provozuji většinou v hlavě, ale například na víkendy si seznam, co musím udělat, opravdu dělám. Napíšu tam důležité věci, jako třeba ,,vyklidím morčatům", ,,vezmu psa na 2 procházky" anebo ,,zaleju kytky". Většinou si udělám událost v mobilu a postupně si činnosti, které jsem udělala, označuji smajlíky. Lépe mě to motivuje a jsem na sebe pyšná, když mám v neděli večer celý seznam osmajlíkovaný. Seznamy v hlavě si dělám každý jednotlivý den v týdnu. Většinou už mám v neděli představu, co tak každý den budu muset udělat, a vždycky si to v hlavě zkonkretizuji večer předtím, když jdu spát. Takže než dneska večer v posteli usnu, projdu si v duchu celý zítřejší den a utvořím si kostru toho, jak asi bude vypadat mé zítřejší odpoledne.
Související obrázek
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)