be so happy that when others look at you they become happy too

Something has changed

13. října 2016 v 17:51 | Eli |  diary notes
Zase po dlouhé době Ahoj!
V dnešním článku bych maličko chtěla mluvit o škole, o mých pocitech, o tom, co se změnilo,... Prostě trošku se vykecat, jelikož mám prostě plnou hlavu myšlenek.
Více než jeden měsíc už je za námi a já zjišťuji, že tento školní rok je pro mě absolutně úplně jiný než všechny předchozí.
Je to nejen poslední rok na základce, ale mám taky pocit, že je to poslední rok, kdy jsem ještě ,,dítě".

Výsledek obrázku pro school wallpaper tumblr

Právě asi proto, že už mi zbývá nějakých 9 měsíců základního vzdělání, mám pocit, že se hrozně měním.
Začalo to asi tím, že minulý týden jsem dostala nespravedlivě z testu horší známku, než jsem dostat měla. Nebyla to vůbec nějaká tragická známka, ale mně, jedinci prožranému egoismem a arogancí to přece nikdo nesmí udělat! A tak jsem se dostala do absolutně nesmyslného stavu vyčítání, uraženosti, prostě deprese. Určitě jste to už někdy zažili, nemáte chuť nic dělat, máte chuť jít za školu, s někým se pohádat... A to všechno kvůli jedné pitomé známce.
A někdy v té době jsem přišla na to, že věčně všechno nebude podle mých představ, že i kdybych se na hlavu stavěla, tak prostě nebudu mít úžasné známky, nebudu každý den skvěle vyspalá a ještě k tomu všemu nebudu zvládat věnovat čas své rodině...
Prostě a jednoduše jsem si poprvé za několik let řekla, že na sebe nebudu mít takové přehnané nároky. Přestanu být v takové míře arogantní a nebudu chtít být nejlepší ze všech. Protože pokaždé, když mi něco/někdo srazil hřebínek, tak jsem byla uražená, nepříjemná na lidi okolo sebe a ještě víc na sebe.
Zmenšila jsem vysoké nároky, které jsem na sebe tak dlouho měla. Změna číslo 1.
Tahle věc už je na mně docela vidět. Třeba předevčírem jsem úplně zkazila jeden test. Sice jsem pár minut po tom byla dost smutná /ano, smutná, ne naštvaná!/, ale potom už jsem se tomu v pohodě smála. Nikdo není dokonalý! A chybami se člověk nejlépe učí.

Další změnou, která přišla s tou výše uvedenou, je úplné přeskupení priorit.
Dříve vedla na žebříčku mých priorit škola. A pak dlouho nic. Každý den jsem se třeba 2 hodiny učila, pak ještě ráno, v autobuse,... Teď už to vůbec nehrotím tolik jako předtím. V klidu si pustím film, pak si dám vanu, chvilku si čtu a pak si (lehčí) učivo jednou přečtu. Na testy z jazyků jsem se přestala učit úplně, zvládám to ve škole o přestávkách. Když píšeme těžší testy (10 stran+), tak si udělám třeba kakao, vlezu si do postele a snažím se si to alespoň co nejvíc zpříjemnit.
A co jsem posunula před učení? Rozhodně víc se teď věnuji čtení. Nebo spíš užívání si čtení. U knížky relaxuju, právě čtení pro mě znamená "nicnedělání". Taky jsem začala více času věnovat zvířátkům. Nejen morčátkům, o která teď pečuji nejvíce, ale také pejskovi, novým koťátkům,...
Už si nevyčítám, když si večer lehnu na gauč s bráchou, se ségrou, koukáme se na film a klábosíme. Dříve jsem si stále říkala: ,,Vždyť jsem ten čas mohla využít k učení! Mohla jsem mít lepší známky! Mohla jsem být lepší!" Pff. Doufám, že už to nikdy nepronesu.
Takže další změna. Přeskupení priorit.

A další věc. Dříve jsem si nerada něco kupovala pro sebe. Je to možná z větší části kladná vlastnost, protože jsem zbytečně neutrácela, ale to neznamená, že by mi teď nějak výrazně ubývaly finance. Šetřivá jsem stále, ale už mi nedělá problém jít a vzít si z kasičky pár korun, koupit si něco hezkého, co mi udělá radost. Dříve jsem ráda obdarovávala jenom ostatní, ale sama jsem si nekoupila nic.
Začínám pociťovat, že jsem si začala samu sebe více uvědomovat. Už chápu, že první člověk, kterému bych se měla pokoušet zlepšit život, motivovat ho, rozveselovat ho a pomáhat mu, jsem já sama.
Nevím, jestli to souvisí s některou se zmíněných věcí, ale mám pocit, že jsem získala u spolužáků větší autoritu. V pohodě se bavím s lidmi z ,,vyšší vrstvy" (ne že bych tohle rozdělení třídy nějak podporovala, ale je to přirozené, že). Všichni mě nějak více začali respektovat.

Výsledek obrázku pro happy girl tumblr

Tak to by bylo k dnešnímu článku na zamyšlení všechno. Stálo mě to hodně přemýšlení a sil nějak to sesmolit, moje myšlenky seřadit a všechno vám to sdělit.
Nejsem si ještě úplně jistá, jak se tyto moje změny (haha, zní to fakt potrhle) podepíšou na mojí další tvorbě. Ale budu se snažit jít kupředu, přičemž na sebe budu co nejméně tlačit!
Těším se na vás u dalšího článku!
S láskou,
Eli ♥



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš rád/a podzim?

Ano 100% (11)
Ne 0% (0)
Nevadí mi 0% (0)

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 14. října 2016 v 18:28 | Reagovat

Známky jsou důležité, ale ne všechno. Třeba když dostanu horší známku z nějaké práce o které jsem si myslela, že ji budu mít v pořádku, jsem z toho rozhozená, ale zase to přejdu, protože si to opravím a i kdyby ne, co se stane ;) Jistě, mohla bych mít samé jedničky, ale nehodlám se obětovat kvůli tomu, abych učiteli udělala radost :D

2 Tucka Tucka | E-mail | Web | 17. října 2016 v 10:43 | Reagovat

Určitě je dobře, že jsi začala myslet víc na sebe, ale já na sobě zase naopak pozoruji, že jsem se začala víc věnovat škole a jako - docela tu změnu na sobě vítám :-D

3 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 2. listopadu 2016 v 9:38 | Reagovat

Úžasný článek! Já jsem letos v prváku a věř mi, zažívala jsem to samé. Vlastně pořád jěště zažívám.. Cítím, jak se to všechno mění a děsí mě to.. Každopádně, užij si devítku na 100%'!! :) Jinak moc hezké zamyšlení, taky jsem na to začala víc myslet, mít se víc ráda.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)