be so happy that when others look at you they become happy too

Being BIG SISTER ♥

29. května 2016 v 20:52 | Eli :) |  writing
(Speciální článek věnovaný D. ♥♥♥ a K. ♥♥♥. Díky, že vám můžu být snad skvělou big sister)
Velkou sestrou jsem se stala, když jsem ještě ani pomalu nevnímala dění okolo sebe. Bylo mi 21 měsíců a tudíž dětství s mým nejlepším bráškou na světě /D.♥/ bylo skoro jako bychom byli dvojčata.
To se ale změnilo v mých 12 letech a téměř 3 měsících. Stala jsem se velkou sestrou znovu, a tentokrát si to užívám mnohonásobně více. Už téměř 23 krásných měsíců, kdy jsem velkou sestrou D. a K. zároveň ♥
Big sisters jsou speciální druh člověka, který je až přehnaně zodpovědný, milující, hrdý a přizpůsobivý. Samy už to nevnímáme, ale v srdci je opravdu velký, velký kus s názvem Siblings, ve kterém jsou všechny naše vůbec ne přehnané city k našim mladším sourozencům.
Taky děláme nezaměnitelné věci, které nemá nikdo jiný než big sister povoleno dělat.
Jako velké sestry bychom měly dostávat lásku od rodičů nejdéle. To ale není pravda, jelikož větší část svého života se o lásku rodičů dělíme s mladšími sourozenci a ještě navíc jim dáváme tu svoji.
Nejde nám na mysl, jak někdo (nepovedené big sisters nebo big brothers) může litovat toho, že se stal starším sourozencem a jakémukoliv citu a pobytu s mladšími sourozenci se vyhýbá.
Opravdu bychom za své sourozence daly ruku do ohně. Nejde nám o nic víc, než aby byli šťastní a spokojení.
Čekáme na ně před školou, držíme jim místo v autobuse, tajíme jejich průšvihy, pomáháme jim s úkoly.
V mladším věku je učíme blbosti, ve starším spolu trávíme filmové večery.
Někdy, někdy dáme přednost svým sourozencům před svými kamarádkami.
Jsme na ně pyšní, protože velkou část toho, co umí, pochytili od nás, od svých šikovných starších sester, které už od začátku věří, že právě její little bro/sis bude to nejšikovnější dítě a všichni ho budou obdivovat. (Tedy až po nás, protože přece my trávíme s tím děťátkem tolik času, a právě od nás má všechny ty šikovné kousky.)
Litujeme těch chvil, kdy jsme byly poprvé seznámeni s nimi a žárlily na ně. A taky ještě párkrát potom. Možná víckrát. Ale to není podstatné. Všechno je jednou poprvé a naučit se být velkou sestrou trvá dlouho. Ale výsledek stojí za to. Protože naši sourozenci budou mít vždycky někoho, kdo bude stát za nimi.
Jestli jsem v životě něco dokázala (nebo dokážu), tak na první místo všeho toho budu vždycky stavět to, že jsem ukázala svým mladším sourozencům svět.
Eli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Navštívíš blog ještě jednou ?

Ano :)
Ne :(

Komentáře

1 thenana thenana | Web | 30. května 2016 v 15:03 | Reagovat

Nádherný článek! Své mladší sestry mám ráda, ale jsou i chvíle kdy bych je nejraději zabila. Pořád jsou to mé malé sestřičky, ale přitom už vůbec nejsou malé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)