be so happy that when others look at you they become happy too

Květen 2016

All you need is ... ?

31. května 2016 v 20:06 | Eli :) |  writing
Mám spokojený život ???
Trošku zamyšlení... máte spokojený život ? Každý nemůže být samozřejmě spokojený na sto procent, stále jsou tu jisté věci, kvůli kterým si musíme dělat starosti. Ale jsou věci, které nám život se starostmi dělají příjemnější, šťastnější, spokojenější. Zdánlivě možná blbůstky, ale bez nich si život neumíme přestavit.
Které to jsou ?
  1. Blbnutí s kamarádkami - Znáte to, když jdete ráno do školy celí naštvaní, na celý celičký svět se zlobíte (pádný důvod k tomu nemáte), ale vaše kámošky vám náladu vždycky spraví ? Osobně bych si bez nich život představit nedokázala. Je s nimi mnohonásobně spokojenější.
  2. Dobrá známka - Hahaha. No jo, známe to všichni. následuje pýcha/arogance/egoistnost (?) level 100 miliónů
  3. Dobrý kup - Převážně holčičí záležitost. Tedy alespoň co se týče oblečení. Protože vždycky se nám přece všechno líbí víc, když je to dobrý kup ! A dokáže to udělat takovou radost ! Tak přesně tuhle radost mám dneska.
  4. Udělat si radost - Každý si čas od času potřebujeme udělat radost. Ať už si třeba něco koupit, někam se podívat, utéct od všedních dní. Spokojenost se nabízí.
  5. Hezké počasí - Já vím, že už to opakuji po milionté, ale jsem sluníčkový člověk a hezké počasí mě nabíjí energií ! Není nic hezčího, než probudit se do nádherného dne a pěkně si to užít !
  6. Specifický pozdrav řidiče autobusu - Nedokážu si představit den bez milého ,,Ahoj princezno" od řidiče. Jsem na to možná už trochu velká, ale taková slova vždycky potěší !
  7. Den ,,Nemusím se nic učit" - Je jich málo, ale stále pár. Třeba dneska. Den, kdy si už od dopsání všech testů ve škole říkám : ,,Tak dneska bude odpočinek !"
  8. Mít chvilku pro sebe - Nevím jak Vy, ale já jsem člověk, který rád čas od času zůstane rád doma sám, je nádherné ticho a mám čistou hlavu. Můžete dělat cokoliv, ale nejlepší je si prostě lehnout, nechat myšlenky volně plynout a zastavit se.
  9. Tanec - Tak tohle mě dělá absolutně šťastnou a spokojenou ! Nejlépe se to provozuje právě osamotě doma, s hudbou co nejvíce nahlas. Zpívání je bonus !
  10. Mazlení s mazlíčkem - Pejsek, kočka, morče, králík. Je to absolutně jedno, mazlení s mazlíčkem vždycky potěší. Vždyť jsme v jádru něžné duše.
  11. Prostě se zasmát ! - Jsme šťastnější. Spokojenější. Smějme se, život je hned lepší.
  12. Vědomí, že zbývá měsíc do prázdnin - No comment. Víte, jak moc se těším ? 1 month...!!!
A co dělá Vás spokojenými ?
Vaše Eli.

Being BIG SISTER ♥

29. května 2016 v 20:52 | Eli :) |  writing
(Speciální článek věnovaný D. ♥♥♥ a K. ♥♥♥. Díky, že vám můžu být snad skvělou big sister)
Velkou sestrou jsem se stala, když jsem ještě ani pomalu nevnímala dění okolo sebe. Bylo mi 21 měsíců a tudíž dětství s mým nejlepším bráškou na světě /D.♥/ bylo skoro jako bychom byli dvojčata.
To se ale změnilo v mých 12 letech a téměř 3 měsících. Stala jsem se velkou sestrou znovu, a tentokrát si to užívám mnohonásobně více. Už téměř 23 krásných měsíců, kdy jsem velkou sestrou D. a K. zároveň ♥
Big sisters jsou speciální druh člověka, který je až přehnaně zodpovědný, milující, hrdý a přizpůsobivý. Samy už to nevnímáme, ale v srdci je opravdu velký, velký kus s názvem Siblings, ve kterém jsou všechny naše vůbec ne přehnané city k našim mladším sourozencům.
Taky děláme nezaměnitelné věci, které nemá nikdo jiný než big sister povoleno dělat.
Jako velké sestry bychom měly dostávat lásku od rodičů nejdéle. To ale není pravda, jelikož větší část svého života se o lásku rodičů dělíme s mladšími sourozenci a ještě navíc jim dáváme tu svoji.
Nejde nám na mysl, jak někdo (nepovedené big sisters nebo big brothers) může litovat toho, že se stal starším sourozencem a jakémukoliv citu a pobytu s mladšími sourozenci se vyhýbá.
Opravdu bychom za své sourozence daly ruku do ohně. Nejde nám o nic víc, než aby byli šťastní a spokojení.
Čekáme na ně před školou, držíme jim místo v autobuse, tajíme jejich průšvihy, pomáháme jim s úkoly.
V mladším věku je učíme blbosti, ve starším spolu trávíme filmové večery.
Někdy, někdy dáme přednost svým sourozencům před svými kamarádkami.
Jsme na ně pyšní, protože velkou část toho, co umí, pochytili od nás, od svých šikovných starších sester, které už od začátku věří, že právě její little bro/sis bude to nejšikovnější dítě a všichni ho budou obdivovat. (Tedy až po nás, protože přece my trávíme s tím děťátkem tolik času, a právě od nás má všechny ty šikovné kousky.)
Litujeme těch chvil, kdy jsme byly poprvé seznámeni s nimi a žárlily na ně. A taky ještě párkrát potom. Možná víckrát. Ale to není podstatné. Všechno je jednou poprvé a naučit se být velkou sestrou trvá dlouho. Ale výsledek stojí za to. Protože naši sourozenci budou mít vždycky někoho, kdo bude stát za nimi.
Jestli jsem v životě něco dokázala (nebo dokážu), tak na první místo všeho toho budu vždycky stavět to, že jsem ukázala svým mladším sourozencům svět.
Eli.


Diary notes | Náladová puberťačka

28. května 2016 v 19:15 | Eli |  diary notes
Potřebuju prázdniny !
Až do včerejška jsem se cítila se vyčerpaná jako asi nikdy. Fyzicky, duševně. To teda hlavně. Znátě ten pocit, kdy už prostě nemůžete ? Vaše hlava, váš mozek už nemá sílu vydávat ty důležité pokyny k žití ? Tak takhle jsem se cítila celý ten dlouuhý pracovní týden. Školně pracovní týden.
Víkend docela dávám, ale fakt mě netěší pomyšlení, že tam jdu znova. Nadcházející týden musím nějak doklepat, a pak mě čeká školní výlet. To teď vidím jako svou největší motivaci. Heuréku, která mě (doufám) nakopne do těch pár zbývajících týdnů a nějak to zvládnu.
Aby toho nebylo málo, po dlouhé době mě zradila ta má pitomá pubertální mysl a hormony útočily. Hrozně jsem se zhádala s mamkou. To normálně nedělám. Hroznou hádkou myslím něco, čeho pak docela dost hodně moc lituji. Dokážu toho říct hodně, když jsem naštvaná, ale pořád vím, co si můžu k mamce dovolit. Takže jsem se po docela malém čase usmířily a jsme zase v pohodě. Možná proto je mi dneska líp. Protože jsem vypustila páru.
Jinak přečela jsem skvělý psychothriller. Zmizelou. Určitě jste o ní slyšeli. Je už z roku 2012 a existuje i film, na který bych se chtěla co nejdřív podívat. Vrací se mi totiž takové období z dětství, kdy jsem hrozně zbožňovala kriminálky a takovéto podobné věci :D A jsem za to opravdu ráda, protože to znamená spoustu dalších knih, které mohu přečíst !
(Už mám Dívku ve vlaku a Zmizelou, poradíte někdo něco ?)
Zítra jedu do Soběslavi na koncert s babičkou. Moc se mi tam nechce, ale co bych pro svou babičku neudělala. :*
Pomalu přeorientovávám svou mysl na blížící se léto, a sakra nemůžu tomu uvěřit, že už je léto zase tady. Přitom ve školním roce jsem pořád vzdychala a stěžovala si, proč už nejsou prázdniny. A teď budou a já si přitom myslím : Vždyť je to hrozně nedávno, co byly ! Ale nikdy, nikdy toho nebudu litovat ! Na léto se hrozně mooc těším !
A to bych to nebyla já, kdybych nechystala na léto nějakou soutěž... Coming soon. Líbající
Eli.

Me and my past lives ☼

23. května 2016 v 18:28 | Eli |  writing
Jako první věc chci říct : Ano, věřím na minulé životy. Věřím na převtělování nebo alespoň něco podobného. Že smrt není konec, že nás čeká rozhodně něco dalšího.
Ale o podobných faktech dnes psát nechci... Ráda bych se rozepsala o mých úvahách, co jsem mohla být v minulém životě.
Plavec/ něco žijící ve vodě ?
Miluju vodu. Tedy co si pamatuju, neměla jsem ji v lásce odjakživa. Můj vztah k ní se začal rapidně zlepšovat někdy v třetí třídě. Od té doby léta trávím nepřetržitě v bazénu, pejsky beru do potoka, do rybníka vykoupat. Hadice s voudou je v létě skvělá věc.
Absolutně úspěšný člověk ?
Hahaha. Arogance level 1000. Pomozte mi někdo !
Jestli já jsem nebyla multimilionář, tak už fakt nevím.
Ještěrka ?
Zvířata, která mě u nás v české přírodě fascinují, jsou jednoznačně ještěrky. Dokonce jsem jich u nás na zahradě několik rozlišuji, pojmenovala jsem si je. Jsou to opravdu zajímavá zvířátka.
Morče ?
Snad nemusím vysvětlovat. Lásky největší.
Spisovatel ?
Tak fajn, možná se trochu přeceňuju... Ale psát mě baví a ráda čtu... Co to asi znamená ? ;)
Dítě ?
To byl samozřejmě každý, ale kdo si z toho odnesl lásku k plyšákům (zvlášť těm obřím) i ve 14 letech ? :D
Matka od 5 dětí ?
Sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale s příchodem mé absolutně úžasné mladší sestry (bylo mi 12) jsem se stala hrozně zodpovědnou a vzdělanou skrz děti... ;)


Nebo prostě absolutní lenoch ?

Diary notes | Becoming lazy...

20. května 2016 v 19:47 | Eli :) |  diary notes
Tak jsem se rozhodla, že začnu psát další druh článků. Deníčky.
Přijde mi to zajímavé.
Dneska se stalo to, čeho jsem se bála, ale zároveň jsem to očekávala. Nešla jsem plavat, protože prostě proto. Nejde o lenost jako takovou. Prostě jsem si řekla : ,,Než trávit slunný den na plavečáku, spíš půjdu ven. Nechci přijet domů tak dlouho. Půjdu plavat příšte." Hahaha.
Největší problém je, že na to za sebe nejsem ani naštvaná. Proč bych měla ?
Dneska jsme místo dvouhodinovky těláku s holkama, s kterýma chodím plavat, byly na matematicko-logické souteži. Mám špatně 3 úlohy z 15, takže si myslím, že bych se mohla vejít do 6. místa. Doufám. (Bylo nás tam cca 13)
Maturity jsou v plném proudu, což jsou jen samé výhody pro nás, mladší ,,benjamínky". Písemek minimálně, a dneska nám dokonce učitel na děják pustil na celou hodinu film o Napoleonovi a vytratil se asistovat u zkoušek. Film jsem strávila čtením Čemu jsem věřila.
Taky jsem dneska byla na procházce s miláčkem /rozuměj psem/. Bylo krásně. Doufám, že zítra bude ještě lépe. Mám oslavu narozenin a hrozně moc se těším na holky, přestože jsme se neviděly jen pár hodin. Nemůžu bez těch slepic mých milovaných žít.
Přestože všechno nasvědčuje tomu, že bych měla být šťastná, jsem nějak uvnitř hrozně smutná, zničená, unavená. Nutně potřebuji prázdniny, odpočinout si úplně od všeho a od všech. Nerada to říkám, ale už si potřebuji odpočinout i od mamátek /morčátka, takto je nazývá moje téměř dvouletá sestra a nějak se to uchytilo/. Nesnáším, jak mě ráno v 5:30 budí. Pískají, a já je naučila, že jak písknou, dostanou napapat. Zkuste v půl šestý ráno dobrovolně vstát a nasypat zrní těm pitomečkům zvířatům. Snažila jsem se přemlouvat, dokonce jsem je vzala do postele, ach můj bože, tak nízko jsem klesla.
Všechno beru zpátky, miluji je, jen potřebuji odpočinek !
Ani ty články nemám sílu psát. Vždycky nějaký rozepíšu, a pak se mi nezdá dost dobrý... Ale něco mám připraveného, tak snad to o víkendu dodělám.
Mám Vás ráda, Vaše Eli

(Skoro žádný) pokrok v kondičce & Tak trošku nesmysl

14. května 2016 v 16:17 | Eli :) |  my condition
Ahooj !
Máme tu další článek, který se zabývá mým zlepšováním kondice. Rozhodla jsem se vytvořit pro tyto články vlastní rubriku, takže pokud jste je ještě nečetli, uhánějte tam :)
Za týden se toho moc dokázat nedalo.
V pátek (včera) jsem byla zase plavat, tentokrát jsem dala skoro dvakrát větší počet bazénu než minule.
Už vím jistě, že příští pátek jdu taky (tentokrát dokonce na 2 hodiny), takže jsem si vytvořila takovou tabulku, kam si budu zapisovat svoje výsledky, a doufám, že se budu moci radovat !
Datum6.5.201613.5.201620.5.2016?
Počet bazénů1630??
Vzdálenost400 m750 m??

Musím uznat, že mě plavání ohromně baví. Je to ideální sport pro začátečníky (to jsem prosím já). Navíc nezatěžuje klouby, jako třeba běhání, rovnoměrně aktivuje svaly a má dobrý vliv i na páteř. ;) Takže máte moje doporučení !

Co jsem neudělala fyzicky, jsem si vynahradila tak nějak duševně. Rozhodla jsem se, že od 1. července začínám s 30 Day Shred od Jillian Michaels. Vím, řeknete si : ,,Odkládá to, typický přístup, stejně to neudělá." Potíž je v tom, že nedokážu každý den 20 minut cvičit, jelikož 1) nemám na to čas, musím se ještě docela učit do školy, 2) usoudila jsem (z různých deníčků lidí, kteří výzvu podstoupili), že pár dní po začátku výzvy mě nejspíš budou svaly bolet jako ještě nikdy, takže asi nezvládnu normálně fungovat a 3) budu mít ohromnou radost, když po absolvované výzvě přijdu po prázdninách do školy a ty lidi si pomyslí : ,,Páni, ona začala cvičit." Takže asi tak.
Samozřejmě mám z výzvy taky obrovské obavy, hlavně z toho, že to nedotáhnu do konce a vzdám to. Další obava je ještě například ta, že místo abych trochu zhubla (vím, že stále opakuji že nehubnu, ale dělám si kondičku, ale přiznejme si, mít kondičku a ten špek na břiše...to ne), tak přiberu a budu mít nějaké větší svaly. Protože já až zase tak moc velké svaly nechci. Vím, možná to zní fakt dost sebestředně, že automaticky se bojím, že budu svalnatá a to jsem ještě ani nezačala cvičit, ale ono to cvičení na to fakt je.
Abych dostála názvu článku, musím ještě napsat o tom, co jsem si včera vyslechla.
Když jdeme s kámoškou (nebo kámoškami) na plavání, hodně toho probereme. Včera mi například kamarádka vyprávěla o tom, že si jí jedna další kamarádka (budeme jí říkat třeba B. :D) stěžovala, že přesto, že chodí přes celý týden na různé sporty (tenis, volejbal,..) a ještě začala běhat, nedaří se jí zhubnout. A prý, že kdyby jedna naše další kamarádka (třeba C.), která je trošku ,,plnějších tvarů", něco dělat, kila by jí hned šla dolů hrozně rychle a snadno, protože momentálně nemá žádný pohyb.
Samozřejmě to B. nikdy neřeknu do očí, ale ráda bych to tady zprostředkovala alespoň Vám. Je to absolutní nesmysl. Nikdy nemůžete začít dělat jednu věc a začít zázračně závratně hubnout. Nebo klidně více věcí. Když nemáte fyzičku a kondičku (což je přesně můj problém), nejde to jen tak. Potřebujete si je udělat, nabrat svalstvo, mít z pohybu radost a proboha jen ne hubnout z donucení nebo chtíčem za lepší postavou. Možná jsem i já takhle kdysi smýšlela, ale teď vím, že je to absolutní nesmysl. A-B-S-O-L-T-N-Í--N-E-S-M-Y-S-L

Díky, že sledujete tuhle rubriku, která bude mít asi ještě dlouhé trvání !

P.S.: Moje další rozhodnutí je udělat si v každém článku 1 minicíl, který se budu do dalšího článku snažit splnit.
Můj první cíl je udělat si speciální sešítek, kam si budu psát každý svůj pohyb.
Vaše Eli

Nechci zklamat sebe

9. května 2016 v 18:32 | Eli |  writing
Nejsem jeden z těch, kteří si chtějí stěžovat na stěžování a ztěžování od ostatních spolužáků.
Chci Vám, kteří možná tento způsob žití neznáte, nastínit, jak ze mě život ,,vychoval" abolutního šprta a egoistu :p

Necelé dva měsíce | Aneb co musím/potřebuji/chci udělat do prázdnin

7. května 2016 v 15:23 | Eli |  writing
Dobrá zpráva : Do prázdnin zbývá už jen 39 školních dní
Špatná zpráva : Do prázdnin zbývá už jen 39 školních dní
OMG ! Nikdy jsem si nemyslela, že tohle řeknu, ale potřebuji víc času ! Jak jinak se mám připravit na poslední skvělé bombastické léto bez občanského průkazu ?
Potřebuji, musím nebo chci do té doby udělat spoustu věcí ! Které to jsou ? Podívej se do celého článku.

Moje zlepšování kondice

7. května 2016 v 14:36 | Eli |  my condition
Tento článek je pokračování tohoto článku (takže klikněte a přečtěte si ho, pokud jste ho nečetli :D).
Moje honba za zlepšováním kondice pokračuje docela pomalu řekla bych přiměřeným tempem.
Už je to to tři týdny, co vyšel článek o mojí ,,honbou" za fyzičkou, takže tady je pokračování !

V pátek 22.dubna jsem byla se školou na hoďku ve fitku a pak s kámoškama plavat. Uplavala jsem hrozně málo, protože jsme byly plavat po dlouhé době a spíš jsme se potápěly a jezdily na tobogánu. Myslím, že nejvíce, co jsem tam pro sebe udělala, bylo to, že jsem vylezla asi 20x ty schody. Druhý den mě všechno bolelo, ale nebylo to z toho, že bych se nějak předřela. Měla jsem z tobogánu naraženej zadek, odřené rameno (úplně si vybavuju ten moment) a pár modřin :)

V pátek 29. dubna nám vzali náš poslední tělák ve fitku tenhle školní rok ! Šly jsme do tělocvičny a to ještě s tím nejhorším učitelem, co nám mohli na supla dát. Dělaly jsme ,,opičí dráhu" (různé skákání, běhání, válení sudů apod.), pak jsme skákaly do dálky (nic moc) a nakonec jsme hrály variaci frisbee, ale s normálním volejbalovým míčem. Bolely mě nohy.

V pátek 7. května jsme měly další dvouhodinovku těláku v tělocvičně. Hrály jsme spoustu her, běhaly jsme, hrály frisbee a docela mě to bavilo. A pak zase plavání ! Cíl 10 bazénů (250 m) jsem nakonec překonala, dala jsem jich 16 (400 metrů) ! Mám z toho velkou radost, ještě jsme stihly pěkný počet jízd na tobogánu, mám velkou modřinu na stehně a pár menších. Zakázaná jízda po břiše si vzala svou daň.

Mezitím jsem toho spousty nachodila, za což jsem taky moc vděčná.
Snažím se přestat pít slazené nápoje ! Držte mi palce. Mám momentálně 56,5 kg (Minule 58 kg). Juchů !
Jdu na procházku s pejskem.
Eli


My reading plan - May 2016 ♥

1. května 2016 v 9:00 | Eli :) |  books
V měsíci dubnu se mi podařilo z vybraných 14 knih, které mě zaujaly, přečíst knih pouze 6. :( Největším problémem je to, že jsou v knihovně stále půjčené a jakmile se tam na den dva vrátí, já to prošvihnu, protože bydlím daleko a nemůžu tam jít jak si vzpomenu.
Nějaké knihy se mi tedy přesunuly z dubna.
Ještě malá poznámečka : Pokud se mi nějaká kniha v knihově zalíbí podle obalu, půjčím si jí a do planu jí nedoplňuji. Celý seznam knih, které jsem přečetla a čtu za celý rok, najdete zde.
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)