be so happy that when others look at you they become happy too

Život prvorozeného

4. března 2016 v 21:07 | Eli :) |  writing
Jsem prvorozené dítě a vyhovuje mi to. Neříkám, že by mi vadilo narodit se až jako druhá či třetí nebo čtvrtá.
Všechny ty -rozenosti mají svoje výhody i nevýhody.

Svou maminku a tatínka jsem si sama užívala pouze jeden rok, osm měsíců, dvacet dní a 3 minuty. Pak přišel na svět můj mladší bráška. :)
Byla jsem typická ,,žárlivá prvorozená". Neptejte se mě na detaily, je to přece jenom už docela dost let, ale na nejhlavnější věci se nezapomíná.
K štěstí našich rodičů ale přispíval fakt, že když jsme se s bratříčkem dostatečně ,,dopošťuchovali", měli jsme se hrozně moc rádi. Na dětství vzpomínám ráda právě kvůli tomu, že jsem ho mohla prožít s ním. Náš věkový rozdíl se stal časem zanedbatelným a prožívali jsme spolu všechna dobrodružství.
Na druhou stranu, vždycky jsem byla v jádru ta starší, ,,rozumnější". Rodiče se spoléhali na mě, což mi dodalo sebedůveru a na bratra jsem přestala žárlit.
Poté se rodiče rozešli.
Za pár let, 6 dní po mých 12. narozeninách se ni z tatínkovi strany narodila mladší sestřička. Teda pardon, nám se narodila. Taky mému bráškovi, samozřejmě.
Cítila jsem, že je spravedlivé, aby i on okusil, jaké je to mít mladšího sourozence. Myslím, že ho to hodně změnilo, stal se zodpovědnějším.
2 měsíce a 29 dní poté se narodila naše druhá mladší sestra, tentokrát z mamčiny strany. Ještě nedávno jsem byla pouze sestrou svého bratra, ale teď se moje pozornost musela rozšířit ještě o dvě sestřičky.
Najednou už možná nikdo nebral mě jako starší sestru od bráchy, ale jen od sester. Tím, že máme oba dva se sestřičkami takový velký věkový rozdíl a ten rok a devět měsíců je zanedbatelný, prostě už jsme my dva ,,ti starší" a ony ,,ty mladší". Já si to ale nemůžu vynachválit.
Život prvorozeného má samozřejmě i své nevýhody, ale vždycky si můžete říct, že jste tak hrozně zodpovědní za toho jednoho, dva nebo tři jako já. Miluju své mladší sourozence a mám tak obrovský pocit zodpovědnosti že to ani nejde popsat. Cítím se sebevědomě, protože mamka i taťka věří, že se dokážu o ,,ty mladší" postarat.
Jsou moje všechno. Nedokážu si představit život bez svých mladších sourozenců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Navštívíš blog ještě jednou ?

Ano :)
Ne :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pictures usually from tumblr & pinterest
closed section about my condition here (continues here)