be so happy that when others look at you they become happy too

Sbohem a šáteček

1. července 2020 v 20:58 | Eli
naposledy ahoj!
Už dlouho jsem nad tímhle přemýšlela a konečně jsem se rozhoupala k tomu to udělat. Stěhuju se z tohohle blogu.
Hlavním důvodem je to, že mi už delší dobu nevyhovuje jeho správa a celkově prostředí, které se od té doby, kdy jsem začínala blogovat dost změnilo.
Blog nesmažu, jenom prostě už nebude aktivní.
Ale věřím, že se sem budu stále ráda vracet a číst svoje starý články ♥ A třeba na tenhle blog někdo narazí za x let a taky se pobaví :))

Skoro 4 a půl roku! Páni. Byla to jízda, co?
A nová jízda začíná tady.

Mějte se fanfárově!
Sbohem.
E.
 

Sny se mění | Vejška!

25. června 2020 v 11:56 | Eli |  writing
Ahoj!
Dneska bych se ráda rozepsala o tématu, který se v mých myšlenkách v posledních týdnech objevovalo hodně hodně často. O VEJŠCE! O přemýšlení, trápení, strachu, hledání, nalezení a možná taky konečně těšení! Tak jdem na to!

Když jsem byla malá, asi jako každý dítě jsem se chtěla každý týden stát někým jiným. Jednou to byla učitelka ve školce, podruhý doktorka, potřetí zas něco úplně jinýho… ale už před mnoha a mnoha lety (haha, to zní jako kdybych byla stařenka :D) se moje vysněné povolání zastavilo u jedné jediné konkrétní věci. A to u veteriny.

Jo, jsem přesně ta holka, která vyrostla na vesnici, vůně sena je pro mě denním chlebem a od malička přicházím do styku s hodně zvířaty. Jakože… HODNĚ. A ne, povolání veterináře pro mě neznamená jenom píchání injekcí pejsánkům, ale taky třeba ruka pořádně hluboko v kravský… no, nechci aby byl článek vulgární :)) Fascinovala mě představa, že jednou budu pracovat obklopená zvířaty, že jim budu pomáhat, že se lidé nebudou bát svěřit mi svojí kočku nebo králíka. V čekárně veterináře jsem si vždycky prohlížela fotky z operací a zasněně si představovala, jak jednou budu operovat já sama.

Někdy ve druháku, možná už v prváku jsem si taky začala pomalu vyhledávat informace, co se samotnýho studia týče. Protože překvápko!, není to jenom tak, začít vykonávat vaši vysněnou práci, ale předchází tomu roky dřiny. A v případě veteriny (aspoň dle mého názoru) tvrdý dřiny. Teď jenom taková informační vsuvka: veterinární fakulta je v ČR jenom jedna, v Brně, studuje se 6 let, přijímačky jsou z biologie a chemie. Nebudu kecat, ještě dlouho po tom, co jsem si tyhle informace nahledala, jsem počítala s tím, že tam půjdu. Bude to sakra dřina, učit se na přijímačky, pak se 6 let drtit, ale já to přece zvládnu, ne? Navíc pak vylezu s titulem a můžu konečně vykonávat svojí vysněnou práci, nebo ne?

Ale pak, nevím úplně přesně, kdy to bylo, se do mojí mysli začaly vkrádat pochybnosti. Vážně to chci? Budu studovat šťastná? Vidím se v budoucnu jako veterinář? A zjistila jsem, že z odpovědí možná ano na tyhle otázky se začíná stávat vlastně ne. Že to možná není můj sen, jak jsem si vždycky myslela, ale jenom taková modla, kterou jsem si hýčkala uvnitř sebe, a která mě pomáhala udržet namotivovanou a tak nějak těšící se na budoucnost. Na dospělost. Na život. Ale teď už jsem neviděla práci se zvířaty a samu sebe šťastnou, viděla jsem depky, slzy, probdělý noci před zkouškou, kterou potřebuju udělat, šest let odříznutí od rodiny, pětihodinový dojíždění do Brna… a co víc, vyčerpanou, přepracovanou ženu, která si musí nosit práci domů a je všechno, jen ne šťastná. A tady, tady se to zlomilo.

Léto je

17. června 2020 v 12:05 | Eli |  myšlenky
... nejen tři měsíce v kalendáři.
Pinterest⇝≫skylarmckellar❁ Insta⇝≫sky.mckellar❁ I always follow back (With images) | Ice cream beach, Ice cream photography, Food
//pinterest//

Jsou to koupačky po škole u babičky (když zrovna není karanténa).
Jsou to nanuky o poledkách a zmrzliny po odpoledkách.
Je to radost v očích tvýho malýho já, když si nosíš domů vysvědčení.
Jsou to dechovky znějící z rádia, a děda, který si zpíval s ním.
Jsou to jahody ze záhonu rovnou do pusy.
Je to chytání pstruhů v potoce.
Jsou to komáři a mouchy.
Jsou to spálený záda, který tak. strašně. bolí. Ale stejně si je nikdy nenamažeš.
Je to cvičení ráno, co nejdřív ráno, protože pak bys umřela vedrem.
Jsou to výpravy na houby, kdy většinou stejně nic nenajdeš.
Je to ta vůně, ta vůně, která nejde popsat. Takhle voní léto.
Jsou to kraťasy a plavky a žabky.
Jsou to vlasy permanentně v drdolu, protože jinak je v nich tak strašný horkoooo.
Je to čtení venku, koukání ne seriály venku, obědvání venku, všechno venku.
Jsou to bouřky, kapání deště ze střech, všechno zmoklý.
Je to těšení se na to, co přijde potom.
Je to chata. Pizza, vodka s džusem, palačinky a zmrzlina. Prostě chata.
Je to pokaždý, když tvůj hafan vyběhne z vody a pokropí tě od hlavy až k patě.
Je to mokrá tráva každý ráno.
Je to chození bez bot.
Je to miliontý převlíkání každej den, protože ráno je to na tepláky a za hodinu na plavky.
Jsou to procházky.
Je to pocit svobody.

Je to štěstí.
Je to teď.
E.
 


You are enough ♥

10. května 2020 v 19:20 | Eli |  myšlenky
Moje milá Eli,
dnešní článek opět věnuji tobě. Sobě. Nám. Ostatně jako skoro všechny.
Protože vím, že tohle všechno na tebe začíná trochu doléhat. Já vím, je to už trošku dlouhý. Ale! Pamatuj si, že to nebude trvat věčně. Jednou, a bude to brzo, neboj, si zase zajdeš s holkama do cukrárny, dáš si jídlo v restauraci, vycestuješ za hranice a budeš se cítit zase trochu víc bezpečně.
A o tý doby... buď silná! Zvládneš to, jsem si tím jistá. Jsi přece ten nejsilnější člověk, kterýho znám.
Pamatuj si, že všechno. je. v pohodě.
To všechno co děláš. Je to dost.
Věř mi, nemusí se z tebe v karanténě stát běžec. Nemusíš zkoušet x zdravých receptů denně. Nemusíš cvičit jógu při východu slunce a nemusíš odcvičit každou výzvu, která na tebe vyskočí.
Nenech ostatní, aby ti diktovali co máš dělat. Nenech je dostat se ti do hlavy a šeptat nepravdy. Nenech sebe samu myslet si, že nejsi dost. Že neděláš dost. Protože to není pravda.
Jsi dost. Jsi skvělá.
Jen si představ sebe před rokem. Představ si co bys dělala, kdyby tohle nenastalo. Kdybys neměla tolik času na sebe, na dělání všeho, co máš ráda. Mysli na lidi, který nemají takový štěstí jako ty. Mysli na každou každičkou věc, kterou ses za poslední dobu naučila. Kterou děláš každej den.
Už to chápeš? Děláš dost. Děláš toho sakra dost a já jsem na tebe pyšná.

Pokračuj v tom. Pokračuj v tom všem, co tě dělá šťastnou. Obklopuj se lidma, kteří tě utvrzují v tom, že je to takhle správně. Odpočívej. Makej. Odměňuj se. Motivuj se.
TY
TO
DÁŠ!
Darling, you are enough. ... | Quotes & Writings by Rungsung A ...
Love ya!
E. ♥

Kam dál

pictures usually from tumblr & pinterest
follow me on instagram: @eli.golive