• "Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít."
- Jan Werich

Přečteno za duben ♥

6. května 2017 v 18:52 | Eli |  books
Ahoj!
V dnešním článku vám opět představím knihy, které jsem přečetla v uplynulém měsíci. Tentokrát to bude možná trochu kratší, jelikož času na čtení není úplně tolik, kolik bych si přála. Ale věřím, že v dalších měsících se to opět zlepší a taky budu mít nějaký zajímavý čtecí materiál.
Související obrázek
Picture
 

Natěšená jak malý dítě...

28. dubna 2017 v 20:17 | Eli |  diary notes
Ahooj!
Dneska jsem si pro vás připravila takové malé shrnutí toho, co se v poslední době událo, co momentálně řeším a taky se s vámi podělím o jednu velkou novinku, ze které jsem naprosto nadšená!
Související obrázek

Přečteno za březen ♥

5. dubna 2017 v 20:48 | Eli |  books
Ahoj!
Dnešní článek bude o knížkách přečtených za březen. Doufám, že si každý najde něco ze svého soudku a třeba se inspiruje :)
Výsledek obrázku pro books spring tumblr
Picture
 


Jaro! ♥

1. dubna 2017 v 17:26 | Eli |  my favourites ♥
Radost. Štěstí. Natěšenost.
To je to, co teď cítím. Začalo jaro, období, kdy se "probouzím" ze svého zimního spánku. Začínám poznávat vůně a chutě, které jsem přes zimu zapomněla. Slyším zvuky, které jsem několik měsíců neslyšela. A můj mozek si to všechno spojuje s úžasnými zážitky, dlouhými dny, a hlavně s vidinou blížícího se léta.
Výsledek obrázku pro holding ice cream tumblr Související obrázek Výsledek obrázku pro tulips white wall tumblr
Jsem srdcem i duší jaro-letní člověk. Neskutečně se divím někomu, kdo může mít rád zimu. Tu nehostinnou, tmavou, studenou zimu. Bez zpěvu ptáků, bez vůně květin, bez slunce.
Slunce mě neskutečně nabíjí energií. Ikdyž mi není nejlíp, ikdyž bych chtěla potřebovala spát, stejně budu pořád venku, nasávat tu vůni, tu vůni jara, která je absolutně nezaměnitelná. Díky slunci mám lepší náladu, dokonce i chuť pracovat.
Fascinují mě květiny. Tráva už není na dotek nepříjemně chladná.
Nemusím se před odchodem z domu strachovat, že venku umrznu, navlékat na sebe deset vrstev oblečení. Můžu konečně vytáhnout tenisky.
Procházky se psem mě zase začínají bavit. Takže z toho těží i on.
S jarem prostě přichází spoustu skvělých věcí. Třeba zmrzlina.
S každým jarem jsem zase o rok starší... čeká mě to za týden a tentokrát to budou půlkulatiny.. ty občankové. :) Jsem velká holka, mám velké sny a pevně věřím, že i velkou budoucnost.
Užívejte si každý den, buďte co nejvíc venku a sbírejte zážitky.
Mám vás ráda ♥
Vaše Eli ♥


Love yourself ♥

16. března 2017 v 21:54 | Eli |  thoughts and writing
Celým poselstvím dnešního článku bude to, jak ohromně, strašně, neuvěřitelně je v našem životě důležitá sebeláska. Až teď, ve svých necelých 15 letech, jsem to zjistila. A jsem neskutečně ráda, že tomu, abych se měla ráda, jsem musela urazit dlouhou cestu, na které jsem si spoustu věcí uvědomovala...
Související obrázek
Každý člověk je jiný, každý člověk je něčím vyjímečný, něčím krásný. Někteří tu svoji krásu nevidí vůbec, někteří málo a někteří naopak moc. Tady ale nejde o to vidět, ale uvědomovat si, cítit, být přesvědčený. Každý člověk je nádherný takový, jaký je. Nejde vůbec o vizuální stránku člověka. Nikdo nemůže za to, kdo je a jak vypadá. Ale za to, jak se chováme, jak vystupujeme a hlavně jak jsme sebevědomí, si můžeme z největší části sami.

Jsem dívka, bude mi 15 a asi jako každé holce v mém věku mi záleží na tom, jak vypadám. Když jsem byla mladší, vždycky jsem se divila těm holkám, které si tak pečlivě vybíraly oblečení, aby jim ladilo, dělaly si složité účesy, nikde nesměl přebývat ani vlásek... nikdy jsem si nemyslela, že taková budu. Teda... v takové míře to asi neprovozuji, ale s věkem jsem asi získala vkus a teď se naopak divím, jak jsem mohla chodit v něčem, jako jsou tygrované legíny. Záleží mi na tom, jak se oblékám, jestli mi to sluší. Bojkotuji něco, co bych si před pár lety v klidu oblékla.
Ale co je v mém věku pro dívky ještě důležitější, je jejich postava. Přestože často slýcháte: ,,Jsem spokojená s tím, jak vypadám, jsem pyšná na svoje tělo, takové jaké je," vždycky je tak nějaké "ale". Holky to tak prostě mají, chtějí vypadat co nejlépe. Tady nemluvím o tom, že chtějí být za každou cenu hubené jako kostřičky, to je zase něco jiného. Jde spíš o takový ten fyzický "ideál": holka, které zbytečně nepřetékají špeky, ale při pohledu na ni si neřeknete, že nejspíš už pár týdnů nejedla. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem v tomhle jiná.
Od malička jsem byla taková zaoblenější, oplácanější, prostě to dítě, kterýmu dávají doma hodně najíst, nikdo mu nezakazuje bonbóny a tak podobně. Nejvíc buclatá jsem asi byla v období 10-11 let, kdy holky tak nějak začínají měnit. Druhá brada, naducaný tvářičky... vždycky to na mě bylo poznat hlavně v obličeji, nebyla jsem vůbec vyloženě tlustá, ale můj obličej ano.
Od nějakých 13 jsem hodně pociťovala, že jsem menší a oplácanější než ostatní, v tělocviku jsem byla všechno nejhorší, co jen šlo. Věčně ve všem poslední, za běh a šplh pravidelně 0 bodů. (Odpovídá známce 5) Ikdyž nikdy jsem neměla na vysvědčení z tělocviku něco jinýho než jedničku, asi proto, že bych neměla samý. Bylo to pro mě asi psychicky nejhorší období, styděla jsem se, pokaždé před tělocvikem jsem se bála, bylo mi na zvracení apod. V té době byl taky lyžák (já předtím nikdy na lyžích nestála), kde jsem první den, poté co jsme se vrátili ze sjezdovky, brečela v posteli. Bylo to hrozný a nikomu bych to nepřála. Učitel se mnou neměl trpělivost, ostatní lyžovat uměli a já všechny akorát zdržovala, padala jsem na kotvě, při první jízdě jsem spadla snad milionkrát a já se na těch lyžích ani neuměla zvednout, takže si ani nedokážete představit, jak trapně mi bylo, když mě musel učitel pokaždé zvedat. Kroutil nade mnou očima a já jsem dneska jenom ráda, že jsem se na té sjezdovce nerozbrečela před ním.
Trvalo to asi do mých 14, kdy jsem si řekla, že se prostě "tak trochu" začnu snažit. Začala jsem cvičící výzvu (kterou jsem teda nedodělala ani do půlky) a zjistila jsem o sobě, že pokud budu něco opravdu hodně chtít, dokážu to. V létě 2016 jsem si všechno srovnala v hlavě, přestala jsem s tím vším "jsem tlustá" a místo toho jsem si začala říkat, že tohle jsem prostě já, takhle mě mají lidi okolo mě rádi. Nejde o to, jak vypadám, ale jak se chovám.
Ale po létě se začalo všechno měnit. Nevím, jestli jsem začala růst do výšky, ale každopádně jsem začala hubnout. Ne nějak moc, ale taková 4 kila mám ted dole. Neudělala jsem pro to vůbec nic, necvičím, ikdyž do budoucna bych ráda, jím stále stejně. Ale moje psychika je na tom úplně jinak. Nechci vám tady vykládat, abyste začali myslet pozitivně a pak zhubnete. Vím, že je to holý nesmysl, že tady jde nejspíš jen o to, že rostu, moje tělo se zase mění a s tím jdou kila dolů. Ale stejně myslím, že ta psychika na tom nějaký podíl má.
S tím, jak teď vypadám, spokojená nejsem. Pořád je co zlepšovat, ale já to tak mám se vším. Ale cítím se skvěle. Mám se neskutečně moc ráda. Pořád mám špek. No a? Pořád mám z nějakýho úhlu druhou bradu. No a? Já jsem prostě já. Jsem krásná. Když si stoupnu k zrcadlu, což dělám teď dost často, vidím tak neskutečně silnýho člověka, co dokázal tak všem vytřít zrak, když nakonec sjel černou sjezdovku, a nikomu nevadilo, že si na ní jednou sednul na zadek. Člověka, co dokázal naposled vyšplhat celý tři metry na tyči, i když pak nikdo neviděl, jak ho neskutečně bolely všechny svaly od pasu nahoru ještě dva dny potom. Člověka, co už nedostává z běhu za 5, ale za 4. Ale hlavně člověka, co se za sebe nestydí. Člověka, který je hrdý na své tělo, na to jak vypadá. Člověka, který se má rád.
Mějte se rádi, ať už jste holky, kluci, kdokoliv! Je to neskutečně důležité.

Výsledek obrázku pro heart from hands drawing
Vaše Eli ♥


Kam dál


Úžasné stampsy a buttonky z eruverille.weebly.com a grafika.howrsejecool.cz.